PSYCHÉ = DUŠE + SOMA = TĚLO
Víte, že přes tělo můžeme měnit svou psychiku (myšlení, chování, jednání, prožívání) a přes psychiku můžeme měnit i své tělo !!
Všechny buňky v našem těle reagují na každou emoci i myšlenku.
Novodobí terapeuti vnímají tělo a duši jako spojené nádoby. Naše nemoci přichází z nějakého důvodu – mají nás na něco upozornit, aby jsme něco pochopili, přijali a změnili. Nemoc je informace, která vzniká nejprve na energetické rovině (mysl, duše) až v její poslední fázi je projevena na fyzickém těle. Tato informace je zpětná vazba naší duše, která se projevuje přes fyzické tělo v podobě zdravotních obtíží nebo ne – moci.
Z pohledu psychosomatiky naše nemoci reflektují: konflikty ve vztazích, potlačovaní emocí, naše vnitřní přesvědčení, podvědomé bloky a traumata, nedostatek lásky a pozornosti, pracovní problémy, stres a mnoho dalšího…
Nemoci lze opravdu vyléčit jen tak, že léčíme všechny tři složky našeho bytí. Vše ostatní vede jen k částečnému přeléčení, potlačení, nebo uspání nemoci, odstranění symptomu a projevu nemocí. Pokud se neléčíme na více úrovních našeho bytí, tak se nám budou nemoci vracet zpět jako zrcadlo našeho vědomí a duše. Zdraví znamená, že jsou všechny 3 složky fyzická, mentální, a duševní ve vzájemné rovnováze, pokud dochází k jakémukoliv porušení rovnováhy byť jen v jedné složce člověk se stává nemocným aniž by si to třeba vědomě uvědomoval. Tělo nemůže být zdravé, když je nemocný duch, nebo mysl! Skutečná příčina nemoci je vždy spojena s naši mysli, emocemi a je zakořeněna v naší hlavě.
Řešení nemocí jen na fyzické úrovní je jen 1/3 problému a nikdy nevede ke skutečnému vyléčení. Jde o určitou formu byznysu, (farmaceutický průmysl je důkazem). Psychosomatika je cesta k uzdravení, protože jde o propojení jednoho velkého celku a komplexního přístupu k pacientovi.
Somatická terapie – je proces, v němž se učíme nejen cítit své tělo, ale také cítit svým tělem a celou svou bytostí. Tělo je rezervoárem všech našich životních zkušeností. Každá naše zkušenost je obtisknuta do buněčné paměti těla a žije v hlubinách našeho tělesného prožívání, stejně jako v našich gestech, pohybech, postojích… Jedním z průkopníku Somatiky je Peter A. Lewin, který se zabývá léčením traumatu a PTSD (post traumatický syndrom).
Náš život ovládají naše strachy a zranění. Náš postoj ukazuje jak na tom jsme. Vše je spojeno se vším.
Držení těla je u každého jiné, je ovlivněno prostředím, výchovou, úrovni vědomí generace, která vychovává tu následující. Žijeme stále víc a víc v hlavě a odpojujeme se od těla. Mění se tím naše těžiště, hlava přejímá vedení a jde první. Pohyb má vycházet z pánve a hlava má následovat. Centrum moudrosti a naše těžiště je v hara- středu- core -ale my jsme zůstali uvězněni v hlavě.
- Začít vnímat své tělo nebývá zpočátku příjemné, je to díky tomu, že jsme byli naučeni neposlouchat ho, překračovat jeho možnosti odpojovat se od něj.
- Nevnímáme jeho přirozené potřeby pohybu, dýchání, odpočinku….Je potřeba se s tímto systémem znovu spojit, aktivovat ho a respektovat.
- Jednáme v souladu s obrazem, který si sami o sobě uděláme.
Změna postoje je možná jen díky pochopení a porozumění sám sobě. Tím může začít změna celé osobnosti. Tato změna však musí probíhat v kontextu života, jinak to vzdáme.
Tělo je úžasný nástroj s mnoha funkcemi, které teprve objevujeme. Existuje několik psychosomatických terapii, které pomáhají měnit naše pohybové vzorce a tím i chování (nejen lidí). Pokud vás některá metoda zaujme, doporučuji si ji zkusit a vyhledat si vhodného terapeuta, který pracuje s tělem i psychikou dohromady. Psychosomatika je nový směr pro léčení a rychle se rozvíjí. Pro náš život i ježdění je důležitá jakákoliv vědomá práce s tělem, např.: jóga, fyzioterapie, masáže, somatická terapie, kraniosakrální terapie….
Nepotřebujeme tolik terapeuty, potřebujeme se naučit, jak se spojit sám se sebou. Naše tělo je náš terapeut – neustále nám dává zpětnou vazbu.
Opravdová práce se strachem je dlouhodobý proces, který nás učí:
- Budovat osobní zdroje a bezpečí, díky kterým můžeme zvládnout cokoliv.
- Osvojit si jemné zacházení se svým tělem.
- Ovládnout nutkavé a nezdravé tendence nervového systému (bolestné znovu sehrávání špatných zkušeností minulosti).
- Budovat schopnost rozeznat svou zdravou míru a také stav odpojení a disociace.
- Všímat si, kdy jsme ve stresu, pod tlakem a kdy se vypínáme. Začít brát tyto stavy vážně a láskyplně se o sebe postarat.
- Učit se respektovat svou kapacitu a pohybovat se v zóně učení PNS (ne paniky SNS).
- Regulovat jakoukoliv vysokou aktivaci (příliš stresu či radosti).
- Umět říct Dost, Stop, Stačí.
- Nechat tělu volný prostor ve vybíjení nahromaděného stresu a zároveň nad tím mít stále kontrolu…
- Nacházet svůj stabilní střed, aby nás nevykolejilo vše, co se okolo prožene.
Fyzické tělo je nástroj na cestě k osvícení, se kterým je potřeba naučit se pracovat.
Pro budování jakéhokoliv vztahu (i vztahu k sobě) jsou velmi důležité – HRANICE. Nastavujeme si je každý sám v sobě. Zajišťují nám můj POCIT BEZPEČÍ. Takzvaný pocit bezpečí je velmi důležitý pro jakoukoli další práci se stresem a srachem. Kdo neumí vnímat svoje hranice, nedodržuje je ani vůči ostatním.
Hranice vnímáme v těle, ne v hlavě. Pocit já je zakotven v životně důležitém vztahu k vlastnímu tělu. Dokud nejsme schopni cítit a interpretovat své vlastní tělesné počitky, nemůžeme sami sebe skutečně poznat. Pokud máte s vnímáním hranic problém, zaměřte se na ně. (Můžete se také objednat u mě na praktické psychosomatické setkání s vlastními hranicemi a s koněm.)
Pro příklad práce s tělem uvádím některé psycho-somatické metody, které jsou už dostupné i u nás:
FELDENKRAISOVA METODA
Moshé Feldenkrais sestavil metodiku cvičení, která nás dokáže vynést z bludného kruhu představ, které jsme si o sobě vytvořily. Když zlepšíme vnímání a propojení jednotlivých částí těla, získáme větší sebeuvědomění, můžeme integrovat nové pohybové vzorce, odstranit bolest i špatné životní vzorce. Tato cvičení se už používají také pro jezdce – mění napětí a vzorce v těle ( postoj, pohyb,dech). Jednáme v souladu s obrazem, který si sami o sobě uděláme. Chodím, mluvím, sedím, miluji se, jen tak, jak sám sebe vnímám. Tento obraz sebe je zděděný, tvořený výchovou a sebevýchovou. Výchova vychází z úrovně myšlení předchozí generace. Pouze sebevýchovu můžeme ovlivnit.Díky společenským hodnotám musíme potlačovat své spontánní potřeby i přání a vytváříme masku, za kterou se schováváme (i sami před sebou). Zapomeneme na své niterní potřeby a ztotožníme se s vnějším světem. Ne každý dosáhne prostřednictvím své masky úspěchu a tak nemáme uspokojení ani díky své masce ani díky sobě. Každý máme dva světy: svůj vlastní a ten druhý, který je všem společný Matrix. Více v dokumentu ČT.
CONTINUUM MOVEMENT – MYSTÉRIUM VODY V TĚLE
Naše tělo je tvořeno z 60 až 90 % vodou. Voda je obsažena v každé naší buňce. Ve vodě vznikl počátek života a každý živý organismus se vyvíjí ve vodě a je tedy s vodou velmi úzce propojen tělesně i vědomím. Tekutinové tělo je vývojově naším nejstarším tělem. Poznali jsme ho na vlastní kůži v prenatálním období. Cesta do tekutin těla nám pomáhá se propojit s vodou v nás a spojit se s prapůvodním v nás. Jsme propojeni s vodou na úrovni každé buňky. Naše tělo touží po spojení s vodou, vnímáte to?
Přes fluidní pohyb- continuum movement – se dotýkáme sebe-léčivé a transformační síly uvnitř nás a to mnoha způsoby: fluidním pohybem, zvukem, (který se šíří tekutinou lépe než vzduchem), otevřenou pozorností a různými druhy vnímání … Fluidní pohyb je prací s tělem, emocemi a je i spirituální praxí, propojování se s něčím, co je větší než my. Je to velice sebe-léčivá až „somatická“ praxe, která rozvíjí v těle živost, radost, regeneraci, výživu tkání i buněk a transformační procesy. Je to proces, který pracuje po vrstvách a propojujeme se v něm sami se sebou hlouběji a hlouběji.
Tekutiny promlouvají ve všech aspektech našeho bytí a dostávají nás hluboko k sobě.
Dávná učení mluví o fluidním vnímání, vyzdvihují naše zrození se z vody a odkazují nám rituály, kde hraje voda klíčovou roli (křest, svěcení).
Moderní věda a medicína začíná považovat naše vnitřní tekutiny za důležitou složku v procesu léčení.
Nové vědecké poznatky objevují např. úžasný svět fascií – fasciální sítě v našem těle, které tvoří naši strukturu, obalují tkáně, orgány a propojují celé naše tělo. Tato síť stejně jako bederní svaly může plnit svou zdravou funkci pouze pokud je „pružná“ –
Esence vody reprezentuje ženský princip, představuje plynutí, je spojena s emocemi, nevědomím, přizpůsobivostí, flexibilitou.
V podstatě v nás koluje stále stejná voda, která koluje zde na Zemi již miliony let a její koloběh je nekonečný. Pokud vás tento typ praxe zaujal, podívejte se na stránky zakladatelky- Emilie Conrad
Základem pro jakoukoliv práci s tělem je však dech. Jakmile se naučíte vědomě dýchat, budete lépe vímat své tělo a prožitky, které se v něm odehrávají.
Pokud si chceme vytvořit vztah s koněm, je třeba naučit se vnímat, kdy jsme ve stresu (máme aktivovaný sympatikus) a kdy jsme v klidu (máme aktivovaný parasympatikus) Náš vztah s koněm se výrazně prohloubí a zklidní pokud budeme umět sebe-regulovat svůj nervový systém. Kůň nás začné brát jako důvěryhodného vůdce, který se dokáže vrátit a vytvářet pocit bezpečí.
Zkuste nejprve několik měsíců pracovat se svým dechem a postupně přidávat jakoukoliv klidnou pohybovou praxi s koněm.
PRAXE
4. praktické cvičení – uvolnění stresu v těle:
- Všímejte si během dne, kdy se tělo stáhlo, kdy se potřebuje uvolnit a protáhnout.
- Nepohodlí v těle nás učí a připomíná, co mé tělo potřebuje fyzicky i emocionálně. Dopřejte mu, co potřebuje. Uvědomte si, kolik stresu do něj vkládáte. Uvolnění v těle vede i k uvolnění v mysli.
- Naučte se používat techniky dýchání během dne k uvolnění. Pomůže vám to odstranit škodlivé návyky a naučit se vnímat stav rovnováhy. Uvolnění napětí ve středu těla vede k uvolnění i na okrajích. Praktikujte brániční dech. Když uvolníme hrudník, uvolníme zároveň ramena i kyčle.
- V 2. praktickém cvičení jsem psala o zádrži dechu a jak podle toho můžeme odhadnout míru našeho stresu. Je za tím celá řada vědeckých výzkumů a studií… Jen pro doplnění- průměrná délka příjemného zadržení dechu je 20 sec.a více. Pokud tuto dobu bez problému vydržíte, je to známka toho, že tělo není ve stresu. Klidová frekvence dýchání je 5-6 dechů za minutu.
Doporučuji ke shlednutí dva rozdílné přístupy pro práci se strachem. Vážím se práce fyzioterapeotky s přesahem do čínské medicíny – Markéty Strnadové. Také jsem prošla dýcháním podle – Wima Hofa, můžete si ho také zkusit podle tohoto videa.