Žijeme v době, kdy si člověk může brát od zvířat vše co chce. Donutíme je poslouchat. Zapomněli jsme na jejich chuť spolupracovat – na propojení s jejich duchem.
Snažila jsem se na svých koních učit jezdectví srdcem- proto Corazon (španělsky srdce). Došla jsem do stádia, kdy si jich vážím natolik, že už chci ostatní učit jak nás koně vidí a cítí. Nedovolím si už jen tak někoho na ně posadit.
Kůň nemá šanci vytvořit si s námi vztah – věřit nám. Nevíme co si myslí, nezajímá nás co cítí.
Své koně chovám v co nejpřirozenějších podmínkách, 24/7 volně, venku s přístřeškem, seníkem a pastvou.
Bohužel i dnes koně vyrůstají v prostředí, kde násilí je normou. Jsou trénováni pomocí strachu, tím pádem se vzdálili (disociovali se) ze svého těla. Naučili se jen mechanicky poslouchat a uhýbat před tlakem.
- Zvyšování tlaku vede k vystrašení koně a ne k utváření vztahu.
- Snižování tlaku tvoří výborného koně.
- Komunikace a čekání na odpověď od koně (podpoření i náznaků nám vyhovět) je umění.
- Práce s tlakem je věda i umění. Vyžaduje porozumění, vnímavost a citlivost.
Momentálně mám 3 koně a 2 pony. Vlastním je od té doby, co jsem se vrátila ze Španělska a založila Corazon (asi 18 let). Za tu dobu se velmi dobře známe, naše vztahy se stále zjemňují a otevírají do většího porozumnění i bezpečí. Vážím si jich čím dál více, každý z nich je osobnost a přináší své dary.
Většinou si vybíráme koně na základě jejich sportovních schopností, mě přichází do života nějak sami a většinou dost poškozeni. Děkuji proto za to, že jsem poznala a pracovala se všemi možnými koňmi různě ve světě, abych pochopila jak jsou různí a citliví. (Necitlivost však většinou znamená- odpojení od těla.)
Je to krásně vidět na mých plnokrevnících:
- Jeden je odvážný, hrdý, silný, jde do jakékoliv zátěžě – mohla bych s ním jít do války. Když se nebojím já, půjde se mnou kamkoliv.
- Druhý je bojácný, lekavý, srdečný, často zraněný a jde raději to snadnější cestou. Řídí se pravidlem kdo uteče vyhraje. Neriskoval by kvůli mně a to je v pořádku. Jeho citlivost ho udržuje v hyperspojení se vším kolem něj.
- Můj třetí kůň (kobyla kříženec araba) je něco mezi oběma plnokrevníky. Její nervový systém musí být po celou dobu prioritou. Dává velký pozor na mé nastavení, jakmile ji plně nevnímám a nekomunikujeme, jde do boje. Pokud si myslím, že umím šeptat, ukáže mi, kde pořád křičím.
- O ponících napíše něco má dcera.
Celesta Lazaris to vyjádřila takto: někteří koně jsou více zaměřeni na „válku“, zatímco jiní jsou více zaměřeny na ,,umění“. V naší době – může válku připomínat vysoce intenzivní trénink s cílem soutěžení a umění se může promítnout do pomalé, meditativní práce, kde nezáleží na konečném výsledku. Bohužel v dnešním moderním jezdectví mají koně stylem chovu a tréninku velmi narušený nervový systém a následně zničená těla.
Od školy se věnuji tréninku koní a výuce jezdectví, dnes už mě zajímá spíše psychická a fyzická rehabilitace koně. Vyžaduje velkou trpělivost, jemnost i neustálou práci na sobě, na vnímání těla i hranic. My lidé jsme odpojeni od svého těla a nechápeme jejich instinkty, proto nevíme jak trénovat v respektu k jejich tělu. Základem této je umění sebereflexe a studium neurovědy. Předávám své znalosti prostřednictvím kurzu, (on-line i naživo).
Proč nedokážeme napravit svého koně láskou a péčí?
- Ztratili jsme schopnost – naslouchání (jelikož vnější svět je příliš zahlcující).
- Neumíme se soustředit, nejsme si vědomi sebe, svého okolí, druhých lidí, nemáme vlastní cíl.
- Nevnímáme a nečekáme na své tělo, jsme příliš v hlavě.
- Jsme připraveni naslouchat koním?
- Jsme mentálně, fyzicky a emocionálně přítomni?
- Jsme připraveni přijmout i odpověď, která není podle našich představ?
- Zvládneme pak vnímat ten rychlý a chaotický život?
– učíme vnímat sebe i koně na více úrovních – fyzické – emocionální – energetické
Po letech práce s koňmi a lidmi, jsem začala propojovat odborné znalosti s citem a intuicí (vyšším vedením). Myslím, na to co dělám a zároveň vnímám své tělo a pocity. – Zdá se to jednoduché, bohužel naše pocity jsme se už v dětství museli naučit potlačovat. Stali jsme se tak necitliví a nedůvěřiví k tomu, co cítíme a prožíváme. Tím, že se ( za pomocí koně) naučíme obrátit dovnitř sebe navyšujeme naše vědomí, máme větší možnost se rozvinout a získat nové schopnosti.
Principy ,,vědomé práce“ s koňmi mi pomohly zorientovat se v životě. Jakmile jsem se naučila používat tyto principy u koní, začala jsem je používat i u sebe. Začala jsem víc cítit, vážit si sama sebe. Začala jsem vnímat své hranice a chránit je. Postupnou změnou přístupu ke koním jsem přirozeně začala měnit i přístup sama k sobě. Jsem si více vědoma svých fyzických omezení, strachů i nedostatků, které dokážu přijímat a mám chuť pracovat na svém rozvoji. Vím, že moje omezení vytvářejí omezení na koni i pro můj život.
PRINCIPY VĚDOMÉ PRÁCE jsem pro zjednodušení rozdělila na 4 hlavní pilíře: ( jsou shodné pro koně člověka)
Hranice – Uvolnění – Narovnání se – Sebrání (Vznešenost)
1. HRANICE – POCIT BEZPEČÍ
Hranice (naše osobní bublina) Naše hranice jsou (už od dětství) neustále překračovány, proto je skoro nevnímáme. Je třeba znát a respektovat své hranice, jen tak se můžeme cítit bezpečně. Díky koním si je můžeme znovu uvědomovat. Když se naučíte vnímat a respektovat prostor, který váš kůň potřebuje, bude se učit velmi rychle a vy s ním.
- jsou vyjádřením osobního prostoru: – kde se cítíme bezpečně, kde jsme spojeni se sebou a můžeme vnímat ostatní. Nestačí je určit, musí se stále udržovat. Stále se mění a vyvíjí – podle naší sebedůvěry a citlivosti. Když jsou moc pevné, způsobují izolaci. (Ohrada je hranice.)
- jsou vyjádřením respektu a bezpečí. Jsou vnitřní i vnější. Pro získání a udržování hranic je důležité vědomí vlastního těla. Každý má jiné potřeby pro svůj prostor. Zvířata je řeší každý den, stejně jako my.
- Prostor je místo, kde začíná vztah.
2. UVOLNĚNÍ
- Svým uvolněným postojem uvolním koně. Jestliže nejsem uvolněná, kůň se v mojí přítomnosti nemůže uvolnit. Všichni mistři, (v jakémkoliv oboru) jsou uvolnění – protože znají své hranice.
- Uvolnění znamená mám se ráda, pluji na své vlně.
- Je to stav jako např. po masáži, kraniosakrální, nebo jiné uvolňující terapii či rozjímání, kdy naše vědomí pluje prostorem a je schopno opravdu vnímat věci kolem (mysl nic nehodnotí). Přestáváte tlačit realitu svým směrem a dokážete ji přijímat takovou, jaká je a učit se z ní. Abyste tento stav zažili, je dobré si zajít občas na masáž, ponořit se do svého vnitřního prostoru, věnovat sám sobě čas.
- V tomto stavu se naučíte koně opravdu vnímat – přes sebe , obrátit se dovnitř.
- Odborněji tzn. – lépe se napojit na svůj limbický systém (emoce). Koně jej u člověka velice dobře vnímají. Limbické systémy všech savců jsou velmi podobné. Ovlivňují naše dýchání, napětí svalů, rytmus srdce, atp.
Upozornění: Při opravdovém uvolňování začnou vyplouvat na povrch vaše obavy a strachy. Je důležité být na ně připraven a začít je zpracovávat. Většinou se váží k dětství, kdy jsme neměli šanci je řešit. (To, že se bojíte koně, může znamenat, že se bojíte např. autority, síly, rychlosti, nedorozumění, odmítnutí.
- Jeden ze způsobů, jak se naučit vnímat uvolnění, je učit se masírovat a jít na masáž.
- Proto jsme pro vás natočili video masáží koní.
Abychom se dokázali uvolnit, musíme se cítit bezpečně. Pro získání tohoto pocitu si musíme uvědomovat své:
Stránka není dokončena,připravuje se….