HRANICE = MŮJ POCIT BEZPEČÍ
Nastavuje si je každý sám v sobě.
Kdo neumí vnímat svoje hranice, nedodržuje je ani vůči ostatním.
Hranice vnímáme v těle, ne v hlavě.
Pocit já je zakotven v životně důležitém vztahu k vlastnímu tělu. Dokud nejsme schopni cítit a interpretovat své vlastní tělesné prožitky, nemůžeme sami sebe skutečně poznat.
Udržet si někoho na „délku paže“ není jen metafora, ale terapeutický pojem. Tato neviditelná bublina kolem našeho těla přibližně na délku paže se v angličtině označuje jako peripersonal space. Mozek tento prostor neustále sleduje a mapuje. Pokud jej někdo naruší, aktivují se v mozku specifické buňky a ovlivní to naše vnímání sebe samých. Bez těchto specifických buněk bychom si stěží uvědomovali, že máme tělo. Naše sociální prostředí a rodina tento prostor utváří a ovlivňuje. Vytváří tzv. body image, tedy způsob, jak vědomě cítíme vlastní tělo
- Jsou pružné, neustále se mění.
- Dává mi je společnost.
- Jsou příjemné a nepříjemné.
- Co je příjemné, držíme uvnitř, nepříjemné držíme venku. Držím to příjemné u sebe (rozšiřujeme se- obohacujeme se) / nepříjemné držíme mimo sebe.
- Když někoho přijmeme do svých hranic, rozšiřujeme se o to.
Hranice udržujeme např.:
- Vzdáleností – jak blízko k sobě někoho pustíme, ustoupením.
- Držením těla
- Natočením těla
- Očním kontaktem
- Hlasem
- Gesty
Pokud neznáme své hranice, prožíváme něco z tohoto:
- Neuvědomujeme si svou sílu
- Snadno směšujeme svoje a cizí pocity.
- Často cítíme zdráhání druhých a v zájmu harmonie ustoupíme.
- Můžeme být naučení odevzdávat svou energii ostatním.
- Nevědomě se necháme ovládat pocity.
- Hrozí, že si všechny pustíme moc k tělu.
- Občas si libujeme v roli oběti.
- Je nutné zkusit si i roli vůdce.
- Neumíme říkat ne.
- Nerespektujeme s klidem reakce ostatních.
Otázky:
Umím se vymezit vůči ostatním?
Dokážu vnímat a udržovat hranice vůči ostatním?
Dávám respekt sobě nebo ostatním?
Umím je ukázat druhým lidem?
NÁSLEDUJE – PRAXE S KOŃMI……
je důležité, abychom ke koním přistoupili s vědomím sebe samých a toho, jak na koně můžeme působit,
kdo jsem – jak se cítím – kde stojím a co tím říkám
Vzhledem k tomu, že dech výrazně působí na rytmus srdce i celý nervový systém, je velmi důležité naučit se vědoměji používat dech.
- Pomocí dechu se dostáváme z hlavy do těla.
- S tím, jak dýcháme, si mnohdy začneme uvědomovat i to, jak se cítíme. (To nemusí být vždy příjemné a můžeme začít pociťovat emoce typu strach či tíseň.)
- Proto je důležité ovládat techniky na zklidnění nervového systému, např. sebeobjetí, uzemnění, vnímání prostoru, kde se nacházíme. V případě stresu by měla být používaná jen jednoduché cvičení, protože jsme emocionálně zablokováni a dokážeme si pamatovat pouze prosté, již dříve osvojené kroky.
- Kontaktem s dechem a emocemi se učíme vnímat své vnitřní prostředí – svůj domov a pocit bezpečí – to, co je pro naše tělo bezpečné, a co nám naopak způsobuje napětí.
Pokud zatím nepoužíváte žádné dechové cvičení, doporučuji koupit si můj on- line kurz DECH A STRES
Pro ty, kteří byli na některém z mých kurzů nebo byli u mě na terapii s koňmi je cena o 50% nižší. Stačí zadat slevový kód při vyplňování formuláře u kurzu. Pokud ho neznáte, pošlete mi mailem kopii vaší platby za kurz a obratem vám pošlu slevový kód.
Hranice vnímáme na základě svých vnitřních emocí.
Zde uvádím 8 základních emočních kompetencí:
- uvědomění si vlastního emočního stavu;
- rozpoznání a porozumění emocím druhých;
- zručnost v pojmenovávání emocí a jejich
expresi; - kapacita pro empatii a sympatizování
s prožíváním druhých lidí; - schopnost uvědomit si, že vnitřní emoční
stav nemusí korespondovat s jeho vnějším vyjádřením; - kapacita pro adaptivní zvládání negativních a zatěžujících emocí skrze užití seberegulačních strategií, které vedou ke zlepšení intenzity nebo trvání emočních stavů;
- uvědomění, že vztahy jsou definovány opravdovostí emočního vyjádření;
- kapacita pro emoční sebevědomí (tj. osoba akceptuje vlastní emoční zkušenost a své prožívání vnímá tak, že jde směrem, kterým chce).