RECENZE

• Příjemní laskaví lektoři, nové informace, zkusenost z vnímání vlastních hranic a zrcadlení našich vnitřních procesů koňmi.
• Cítila jsem se velmi komfortně, v klidu. Nebyla jsem v napětí jako bývám v cizím prostředí. Lenka a její láska ke koňím je nakažlivá. (Bylo to mé 1. setkání s vysoce citlivými lidmi. Pro mě bylo děsně zajímavé vidět i jiné „citlivâče“.) Děkuji
• Krásný den s fajn lidmi a koníky. Poznáni sama sebe.
• Po jednodenním programu jsem cítila povzbuzující krásu ženské síly. Jsem vděčná za možnost prožít tak krásný den v citlivé společnosti.
• Děkuji za možnost poznat velmi příjemné, krásné a klidné místo. Cítila jsem se tam vítaná. I když jsem tam strávila 1 den, odpočinula jsem si mnohem víc než jinde za týden.
• Zpusob prace s koni v Corazonu je vyjimecna. Vnimala jsem, jak veliky prostor pro vlastni osobnost tam kone maji. Diky tomu nam mohou davat velice cistou zpetnou vazbu na to, co mame uvnitr sebe, co treba ani nevnimame.
• Ďakujem za krásne chvíle…. máš to tam ako jednu nádhernú otvorenú Yoni!… proste tam iba tak vplávať a byť. To prostredie je dokonalé…, ale to je tou Tvojou otvorenosťou (a obrovským kusom práce – Klobúk dole!). 
• Setkání pro vysoce citlivé lidi s koňmi předčilo mé očekávání. Ochutnávka tří různých aktivit mě nadchla a odjížděla jsem nabitá pozitivní energií.
• Velmi příjemné setkání, milé a profesionální lektorky a zajímavá témata – propojení práce s vlastními hranicemi pro kontakt s koněm.
• Na setkání s koňmi mě nejvíce inspiroval pocit mé důvěry k jejich nastavení a ochota je naprosto respektovat a nezpochybňovat jejich hranice.
• Pěkné prostředí, zajímaví lidé, všechny aktivity smysluplně poskládané tak, aby vytvářely harmonický celek.
• Nekdy mi vnímámí hranic dělalo problemy ale snazila jsem se. De facto, to mam blbě nastavené. Vim, ze bych byla schopná nechat dojít lidi az ke mě i přes moje nepříjemné pocity.. Tohle mě trochu naucilo vnímat sebe a své pocity. Pavla byla skvělá.
• Myslím že se mi to dařilo, sice ke mě sami nepřišli… Ale dařilo se vystihnout kdy jsem na hraně hranici a praktikovat zhoupnutí. Pro mě jako mestskýho člověka to byl zážitek být vubec tak blízko nich bez ohrady.
• Skvěle připravený program. Vynikající jídlo. Nádherné prostředí a skvělé počasí.
• Docela dobře. Pamatuju si na dva prožitky. Jeden, když kůň dupl do země. A pak když jsme se ke konci setkali a pár sekund zpříma dívali do očí.
• S lidmi mi to slo uz celkem dobre. U konu bych potrebovala vic casu, pravidelnost na vyladovani a rozlisovani co jsem ja a co si myslim ze je on a jsem ja.
• Obe pruvodkyne, a predevsim Lenka, ktera umí delat krátké poznamky, ktere pomahaji vnimat sebe i kone.

Nejdříve na mne dýchl prostor svou přirozenou uspořádaností a zabydleností. Nikde nic „moderního“ včetně kadibudky a mytí rukou vodou ze speciální venkovní nádoby. Později jsem si všimla např. solárních panelů, ale nic okatého.

Na cestě do „jídelny a kuchyně“ mé oči poskakují po artefaktech obrázků, drobných figurek víl a dalších bytostí. Procházím kolem malinkého přízemního domku a další chatičky, vše v těsné blízkosti záhonů s vůní bylinek a květin.

Všude je příjemný stín od stromů nebo díky skále, která tvoří hranici na levé straně.

Pod nohama se mi během dne vystřídala 15letá drobná, svérázná a hluchá psí dáma, křepelky a slepičky, kachny a krůty, v povzdálí nádherný ovce a určitě jsem ještě na někoho zapomněla.

Všechna zvířata se pohybují zcela volně celým prostorem, včetně Bibi, poníka, který prochází naším kruhem a zvědavě přijde i na louku, kde se snažím v podvečer pracovat s dechem podle zadání.

Téma celodenního setkání jsou HRANICE.

Co a jak nám Lenka a její kamarádka Pavla během dne předávají, mě nenechává na pochybách o podobnosti způsobu komunikace a života s koněm nebo s dítětem.

Fascinuje mě pozorovat jak to, co je vidět na postoji koně, když se k němu přibližujeme, jak s ním s úctou „chceme“ navázat kontakt a jak on zrcadlí naše emoce, představy… Jak potom mluvíme o něm, jak TO měl a přitom on zrcadlil NÁS.

Tzn. umíme k němu přistupovat s úctou, respektem, dávat najevo uznání jeho prostoru… ?

Na semináři o hranicích rodiče přichází především s tím, že děti překračují jejich hranice.

Při vzpomínce na svou sobotní zkušenost, kterou mi koně v Corazonu předali, to může být i jinak.

Vím, jak je důležitý respekt k sobě. Ten pak posunujeme dál – směrem k dětem, koním…

Jsem upřímně šťastná na propojení se se silou tohoto místa, které s láskou, úctou a respektem tvoří Lenka Corazon se svými koňmi a dalšími členy své veliké rodiny. Plní si sen, který může ovlivnit i vás svou silou, kterou koně zprostředkují.

Má velká vděčnost patří i Institut pro vysokou citlivost, z. s., který celou akci zorganizoval a skvěle doplnil svým průvodcováním.

• Projížďka na koni mi pomohla zazrcadlit můj nynější přístup ke vztahům a sama k sobě. Mezi mnou a koněm panovalo zpočátku zmatení, které vedlo ke frustraci a zklamání. Podvědomě jsem očekávala, že kůň bude okamžitě a bez odpovídající vzájemné zkušenosti a komunikace prostě vědět, co cítím a co potřebuji (místo mě) a že mě podpoří a povede. Měla jsem však strach, že se mu vydávám napospas. Na druhou stranu jsem se zdráhala dát mu jasné pokyny z místa svrchovanosti (‚přece já sedím na něm‚) ze strachu, aby mě nezazdil. Přepínala jsem mezi těmito póly strachu a chtěla jsem to vzdát. Uvědomila jsem si, že nejsem ve svém středu. Uvolnila jsem se. Přijala jsem situaci. Začala jsem dýchat do břicha a ladit se na koně jako na partnera. Z trhaných pohybů a ztuhlého posedu jsem přešla do souznění s koněm. Cítila jsem postupně narůstající důvěru sama v sebe. Byla jsem vděčná koni, který byl vlastně celou dobu ochoten naslouchat, jen potřeboval čas na vstřebání signálu a jistou plynulost. Také potřeboval, abych ho vnímala jako individuální živou bytost s jeho potřebami a projevy, nikoli jako stroj, který se řadí jako auto. Později jsem čím dál víc dýchala do hrudníku a cítila prostornost v těle. Cítila jsem se jistější v sedle a kůň mi to vracel partnerskou spoluprací.

Markéta