Propriocepce je schopnost vnímání (cítění) vlastního těla.

Umožňuje nám uvědomit si polohu i pohyb jednotlivých částí těla v prostoru a jejich vzájemný vztah. Propriocepce je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, svalový tonus, průběh některých reflexů, registraci změny polohy těla atd. 

Díky propriocepci si utváříme obraz o našem těle v prostoru. Vytváříme si ji od narození, jedná se však o dlouhý proces, kdy získáme zcela přesnou představu o našem těle a jeho možnostech. U lidí dozrává až kolem 23 let věku.

Existuje množství cvičení, které se využívají zvláště ke zklidnění dětí, jež mají problém se SEBEREGULACÍ a STRESEM. Děti se učí lépe uvědomit svoje tělo, jeho hranice, vlastní prožívání…

STIMULACE  PROPRIOCEPTIVNÍHO SYSTÉMU probouzí u všech savců klid a sebejistotu.

Říká: – TADY JSI, to je tvoje tělo.

(Tuto informaci nedokáží některé děti (i koně) přijmout z běžných aktivit. Potřebují různé vjemy, aby se mohly zkoncentrovat.)

Porucha propriocepce se může projevovat jako necitlivost, neschopnost reagovat na jemné pomůcky, přílišná bojácnost, neohrabanost, apatie či agresivita.

Není POHYB jako POHYB

• Rychlé a nepředvídatelné pohyby- aktivují, vybudí centrální nervovou soustavu.
• Pomalé & rytmicky se opakující pohyby- jsou předvídatelné, proto poskytují konstantní vestibulární (=rovnovážný) vjem, který centrální nervovou soustavu tlumí a uklidňuje.

Cílem cvičení je naučit se lépe vnímat a zpracovávat smyslové vjemy z vlastního těla a bezprostředního okolí. Toto jsou některé druhy cvičení: (více způsobů práce s koně najdete v mém kurzu – Jak vytvářet vztah . Tyto doteky učí mnoho věcí, to nejdůležitější je: jak začít jemně pracovat s koněm na zklidnění a přesunutí jeho pozornosti do těla i na jeho bolavá místa. Tyto jemné doteky pomáhají měnit zatuhlý postoj koně a uvolňovat stres i bolest z těla.

Jedním z nejlepších způsobů, jak vyjádřit respekt, lásku a obdiv k druhým, je dát jim svolení být sami sebou, místo neustálých náprav a přestavování. Dejte koni šanci vyjádřit se– jak se cítí, co ho bolí, čeho se bojí, co se mu líbí… Váš vztah ke koním se zásadně změní, když jim dáte povolení být sami sebou, než se je pokusíte měnit.

Pouze pokud je kůň uvolněný a přítomný ve svém těle, můžeme s ním komunikovat. Jeho nerový systém musí být klidný, tichý, přijímající- v parasympatickém ventrálním stavu. Jestliže není takto klidný, dokáže vnímat pouze velmi málo z toho, co se učí.

Pokud chcete vést konverzaci s přítelem, potřebuje si také sednout, zklidnit se a vnímat ho. U koní to znamená klidný dech a uvolnění brachiocephalicu – snížení hlavy. Je připraven naslouchat a odpovídat.

---

---

POZOR! Na těle existují místa s různou citlivostí.

Oblast týlu je (nejen) u koně jedným z významných propriorecepčních orgánů a měli bychom s ním zacházet s citem a respektem.

Vyhýbejte se přehnanému tlaku na týl skrze:

• používání pomocných a vyvazovacích otěží
• tréninkových technik, které vyvíjejí intenzivní tlak v této oblasti – ať už kontinuální, přerušovaný, nebo nárazový…
• nepřivazujte koně napevno (a už vůbec ne bez dozoru!), používejte bezpečností úvaz – hrozí leknutí, panická reakce a urvání z úvazu s potenciálním zraněním týlu volte širší nátylníky vhodného tvaru pro týl vašeho koně

---

INTEROCEPCE – OSMÝ SMYSLOVÝ SYSTÉM

Interocepce je známá také jako osmý smyslový systém. Lze ji charakterizovat jako vědomé vnímání vnitřního stavu našeho těla. Podporuje tělesné i psychické funkce a interoceptivní procesy jako takové podporují zdraví a duševní pohodu tím, že vytvářejí pocit fyziologického i psychického bezpečí a ten je základem pro zapojení do každodenního života.

Podle Schmitt a Schoen (2022) interocepce zahrnuje obousměrnou souhru mozku a ostatních orgánů a je nutná, aby byla udržena homeostáza a dokázali jsme zvládat stresory. Vzniká uvnitř těla a pokračuje dále do centrálního nervového systému, kde poskytuje aktuální fyziologickou reprezentaci nevědomých i vědomých tělesných informací. Pokud je interoceptivní informace dostatečně výrazná a důležitá, mozek tomuto vjemu přiřadí význam. Například: ,,Bolí mě hrdlo, asi budu nemocný/á.“ Nebo ,,cítím se letargicky, necítím se na hru s přáteli.“

Dobrá interocepce je předpokladem pro rozvoj schopnosti kontrolovat vlastní emoce. A nejen je kontrolovat, ale také vnímat a dávat jim význam. Emoce jsou spojeny také s tělesnými pocity uvnitř našeho těla. Ukázalo se, že schopnost člověka vnímat a číst vlastní tělesné signály má dopad na to, zda dokáže identifikovat a regulovat své emoční stavy a to následně ovlivňuje jeho schopnost identifikovat a přečíst je u ostatních lidí.

Interocepce se podílí na tom, že dítě ví:

• Kdy je hladové/syté
• Kdy je žízeň
• Potřebuje jít na WC
• Vnímá vlastní pocity
• Regulovat vlastní emoce
• Vnímat vlastní emoce a pocity
• Vnímat pocity a emoce druhých – vycházející z vlastní zkušenosti.

A protože interocepce je základem pro tělesnou i emoční regulaci, ovlivňuje následně i další schopnosti jako: sebevnímání, seberegulace, sociální myšlení, flexibilitu myšlení, řešení problémů, sociální participaci.

Interocepce je podle některých odborníků jedním z mechanismů, který je narušen v případě některých neurologických i psychiatrických poruch (Schmitt, Schoen, 2022).

Jak se může projevit dítě, které má problém v oblasti interocepce?

• Nehlásí, že je hladové, je schopno nejíst, dokud ho někdo neupozorní
• Neptá si pít, jako by nebylo žíznivé
• Neví, kdy je syté
• Nehlásí potřebu jít na WC, případně ji hlásí na poslední chvíli
• Může mít problémy při procesu odplénkování a nácviku chození na toaletu.
• Nemusí správně pociťovat a vyhodnocovat bolest – například v případě nemoci
• Nedokáže kontrolovat vlastní emoce – mívá výbuchy vzteku, afekty
• Nedokáže pojmenovat své emoce – jak se má, jak se cítí
• Nedokáže správně pojmenovat a vnímat jiné tělesné pocity – například únavu
• …

Několik příkladů situace, kdy je u dítěte problém i v oblasti interocepce uvádí Brown (2020):

• 14. roční klient křičel, že je velmi rozzlobený. Když se ho terapeut zeptal, jak ví, že je rozzlobený, klient reagoval, že neví. Stejně se ho ptal, jak ví, kdy je hladový. Klient neuměl odpovědět. Na to matka klienta reagovala komentářem, že pokud by mu neřekla, že se má najíst, byl by schopen zůstat bez jídla celý den
• Jiné dítě se ptalo, co to znamená ,,uklidni se“
• Dívka neustále vzpomínala, že je frustrovaná. Když se jí terapeut zeptal, jestli ví, co to znamená, odpověděla, že nejen její máma to slovo používá neustále
• Další dítě s autismem teprve v 11. letech začalo vyjadřovat, kdy cítí bolesti břicha

Aktivity zaměřené na podporu interocepce

Aktivity zaměřené na interocepci pomáhají aktivovat parasympatický nervový systém, což v konečném důsledku přispívá ke zklidnění jednotlivce.

U dítěte, dospívajícího i dospělého člověka lze zlepšit interocepci a existuje několik strategií, které lze použít. Obecně je třeba se zaměřit na signály vlastního těla a věnovat jim větší pozornost a všímat si jich. Dále je propojujeme s emocí a následně hledáme strategii pro zlepšení pohodlí a prožívání. Je jednodušší diskutovat o tělesných signálech a pocitech v návaznosti na situace nebo činnosti, kdy je dítě může vnímat intenzivněji.

Jedním z doporučení je věnovat pozornost interocepci a signálům těla během jednotlivých každodenních aktivit, kdy naše tělo můžeme vnímat intenzivněji. Zaměřujeme se na jednotlivé pocity a také na jednotlivé části těla. Například, jaký je to pocit mít v ústech studený nápoj, jaký je pocit v rukou, když neseme něco těžkého… tělesné signály mohou být klíčem k emocím a tak se doporučuje diskutovat s dítětem o tom, co by daný tělesný signál mohl znamenat, s jakou emocí by bylo možné jej spojit. Například ,,slyším, že tvůj hlas je příliš intenzivní, co by to mohlo znamenat?“

Když dítě lépe zvládne všímání si signálů vlastního těla a jejich propojení s emocemi nebo jejich pojmenování, lze přejít na další krok. Tím je naučit se porozumět, co tělo dovede k tomu, aby se cítilo příjemně a dobře. V tomto případě se může jednat o velmi individualizované aktivity a činnosti, ke kterým bude dítě směřovat. To, co je jednomu velmi příjemné, na jiného ta působit nemusí. Porozumění tomu, co tělu v daném konkrétním případě prospívá, pomáhá budovat copingové schopnosti. To může být užitečné v situacích se zvýšeným stresem nebo v situacích, kdy emoce jsou velmi intenzivní. Toto je základem pro efektivní seberegulaci.

Na podporu interocepce můžeme využít i aktivity tzv. ,,těžké práce“ nebo jiné zátěžové aktivity. Tyto poskytují intenzivní podnět. Díky těmto aktivitám dítě získává silnější imput pro propriocepci a ta se také podílí na naší schopnosti vnímat vlastní tělo.

Z jiných aktivit lze ještě zmínit:

• Experimentování a zkoumání teplého a studeného
• Dechová cvičení
• Mindfulnes
• Podpůrné vizuální strategie

Nakonec vysvětlení -neurocepce je proces, kterým autonomní nervový systém vyhodnocuje úroveň bezpečí a reaguje na vnitřní a vnější podněty ohrožení. To se děje automaticky (bez vědomého vědomí), což vede k chronické hypervigilanci (ostražitosti, bdělosti) nebo vysoké citlivosti na stres.