Cílem jezdeckého umění je – SEBRÁNÍ – VZNEŠENOST.
Každý dokáže vnímat tu krásu a vznešenost při propojení koně a jezdce. Při takovémto výcviku neponižujeme, ale povyšujeme, respektujeme, vzájemně se podporujeme k získání více síly a energie. Nedokážeme naučit koně sebrání, jestliže sami nedokážeme být u-sebraní (vznešení) a zároveň uvolnění.
Pravé jezdecké umění znamená práci na sobě, změnu svého těžiště i postoje.
Z historického pohledu je sebrání koně stejné jako výcvik v bojovém umění u člověka. Bojovníci věděli, jak se stát bojovníkem, že se musí naučit snížit své těžiště, posílit svůj střed (core), být v rovnováze, vnímat své energetické pole, umět se bez rozmyšlení pohnout jakýmkoli směrem… Koně byly cvičeni k boji a k jejich výcviku se využívaly stejné principy: učíme je podsadit se, snížit těžiště aby veškerý pohyb vycházel ze středu koně a od jezdce.
Doporučuji on line kurz- JAK VYTVÁŘET EMOČNÍ VZTAH
Jelikož kůň pomáhal bojovníkům v boji, proto se musel stát také bojovníkem. Musel reagovat na sebemenší pohyb jezdce tak, aby se z nich stalo jedno tělo- Kentaur. Dnes už nepotřebujeme koně k boji, ale můžeme se s ním učit vznešenosti – povznést se na duchu. K tomu je třeba odvaha, uvolněnost, lehkost, prostupnost. Skrze naše uvolněné a narovnané tělo a páteř může prostupovat energie, která nás dokáže povznést. Když se nám to podaří, zapomeneme na malichernosti běžného dne a ocitneme se v prostoru sounáležitosti, propojenosti i nesnesitelné lehkosti bytí. Já sama jsem jezdila několik let po světě a hledala jsem, kde mě naučí to nejhlubší propojení s koněm – tajemstí sebrání. Zažila jsem to až v Andalusii. Abych dokázala změnila svůj postoj a vyrovnat své těžiště, učila jsem se to všemi možnými způsoby, přes: tai-chi, tanec, Feldenkraisovu i Alexandrovu techniku atd. Objevila jsem moře technik, jak si být vědoma svého těla i své energie. Pochopila jsem, že jde opravdu o umění, při kterém musím být ochotna měnit hlavně sebe.
Sebrání koně
Kůň není od přírody dostatečně uzpůsoben nosit na zádech člověka. Od přírody má své těžiště více na předních nohou (65% své váhy nese na předních nohou a pouze 35% na zadních ). Přidáme-li k tomu váhu jezdce, máme zaděláno na zdravotní problémy. Správným (min.3 letým) výcvikem se učí přesunout těžiště více na zadní nohy. Snahou jezdce je koně sebrat, tj. – podsadit záď, aby kůň šlapal zadními nohami hlouběji pod tělo, tím se mu změní těžiště a přenese více váhy dozadu. Spolu s tím vyklene hřbet a krk, hlava se dostane na kolmici a kohoutek je výše než záď. Musí se naučit změnit těžiště, uvolnit horní linii těla a posílit spodní linii. Pro nás plati to stejné, musíme se umět podsadit, snížit těžiště z hlavy do středu těla, narovnat se a uvolnit. Stát se bojovníkem.
Zjednodušeně řečeno – cílem výcviku je harmonicky vyvážit tyto dvě části. Uvolnit a zárověň vybudovat zelenou část. Přirozeně kůň používá pro nesení jezdce tu oranžovou a tím pádem nemá dost síly a tělo se mu bortí k zemi -prohnutá záda, zvednutý krk…
Nemůžeme naučit koně sebrání, jestliže sami nedokážeme být sebraní a zároveň uvolnění.
Konzultovala jsem s psychoterapeutem Pjérem la Šézem VZNEŠENOST- (Mám na mysli indiánskou vznešenost, ne nadřazenost.)
Zajímá mě váš pohled na vznešenost a jestli je možné ji lidi naučit. U koní to jde. Klasická vysoká jezdecká škola trénuje mladé hřebce 4-6 let (https://www.srs.at/en/about-us/the-education-of-the-stallions/). Z obyčejného koně udělá vznešenou bytost, který se změní fyzicky i psychicky.
O vznešenost šlo u koní především, oni ji do tohoto prostoru přinášeli vždy. Jízda na koni patřila ke vzdělání šlechty. Proto si i dnes koně kupujeme, ale pak to v nich zabíjíme. Proč? Jak ji udržet? Koně nás učí, co je citlivost, hranice, propojení, krása…..Horse spirit se probouzí, začínáme koně víc chápat a vážit si jich. Říká se, že díky nim jsme objevili celý svět a teď nám zase pomáhají objevovat vnitřní svět. I mě se po pár měsících života (v Andaluzii pouze s koňmi) otevřelo vnímání a porozumění. Dokázala jsem se nacítit na přírodu, koně i zvířata, ale bylo mi z toho tak smutno, jak žijeme, že se to nedalo unést. Díky koním a ježdění se mi podařilo dostat do vyšších úrovní vědomí a soucitu, ale byla jsem tam sama. Začala jsem učit jízdu na koni, s tím, že je třeba změnit svůj postoj a průchodnost svého těla. Mám za to, že několika hodinovým harmonickým ježděním se nám tak uvolní a rozvlní tělo, že jím pak může protékat velké množství energie. Přes koně navíc čerpáme více ženské energie ze Země. Vznáší nás nahoru, do pocitu vznešenosti, kdy nás nezajímají běžné starosti…… Někomu ten vznešený pocit po harmonickém ježdění vydrží i několik dnů, jindy je to jen pár okamžiků.
Je vznešenost je v těle? Naučíme se jí přes tělo? Tím, že se narovnáme, uvolníme a nebojíme se (třeba že spadneme). Je to jen moje cesta nebo je universální? Podle důkazů z neurofyziky změnou postoje měníme i své vnitřní postoje a programy. Dá se vznešenost udržet v tom bahně, kde žijeme? Opírá se u náš centrální kanál?
Milá Lenko.
Jsem přesvědčený, že vznešenost sídlí ze všeho nejspíše v duchovním prostoru, který je samou svou podstatou nehmotný. Naše tělo je ale skvělá anténa a podle toho, jak tuto anténu naladíme, můžeme přijímat vznešenost. Je možno postupovat i opačně – tedy rozjímat a ladit se na vznešenost v duchu a pokud tak činíme poctivě, nastaví se podle toho také naše tělo.
Ohledně značně rozšířené nevědomosti světa, kterou nazýváte lidským marasmem, nemám mnoho, čím bych Vás utěšil. Je v ní cosi nesmrtelného, co nějak patří ke všem ostatním barvám našeho Univerza. Pokud se naučíme snášet ji s laskavostí, nemusíme pak trpět zbytečně. A možná k vlastnímu údivu zjistíme, že se s ní potkáváme stále méně, protože jsme ji přestali k sobě magneticky přitahovat.
K tomu Vám dopomáhej kůň.
) Mějte se.
Pjér