Tato stránka je určena pro ty, co se přihlásily na některý z kurzů v Corazonu. Ráda bych vám předala pár informací:
Areál s koňmi je u silnice za obcí Velký Týnec (v odkazu je GPS). Bývá tu chladněji než ve městě. Vemte si pohodlné oblečení do přírody. Doporučuji také karimatku či deku, pití a lehkou svačinu. Oběd máte zajištěn. (Prosím neberte sebou své psy.)
Na co se připravit? Nikdo nás neučí, jak pracovat se svými emocemi a EQ, pro koně jsou však naše pocity zásadní a určují, jak se k nám budou chovat. V každém kurzu se proto zaměřujeme na vztah k sobě (jelikož koně nám jej zrcadlí). Základem pro naši práci je tedy vnímání těla, pocitů a stav našeho nervového systému, tzv.:
EQ – EMOČNÍ INTELIGENCE
je schopnost vnímat a popisovat své vnitřní stavy. Tato schopnost se nám velmi snižuje, neumíme své emoce regulovat, ani s nimi pracovat a z toho vyplívá celá řada psychických, psychosomatických a funkčních onemocnění.
Co jsou vlastně emoce?
Díky naší kultuře a systému byly zameteny pod koberec a emoce jsou vlastně nic. Je to výhodnější, protože emocionálně inteligentní lidé se nedají manipulovat.
Většina lidí si myslí, že traumatická reakce je emocionální reakce. Pleteme si traumatickou reakci s emocionalitou. Traumatická reakce je instinktivní, zajišťuje přežití, šetří energii. Pokud se necítíme bezpečně emoce se vypínají. Emoce jsou energeticky náročné.
Pokud necítíme sebe, necítíme ani jak se cítí kůň, nemáme empatii, koně se vypnou a zacyklí se ve svých traumatických reakcích.
Vystrašení, rozzlobení nebo agresivní koně nejsou emocionální !!! – mají traumatickou reakci.
- Všechny pocity a myšlenky se zablokují. Vedení přebírá ještěří mozek starý 240 milionů let.
- Mozek registruje ohrožení a nyní existují pouze čtyři možné reakce:
BOJ – ÚTĚK – PODLÉZÁNÍ – ZAMRZNUTÍ ……. pak už následuje kolaps.
Když se mozek a nervový systém koně cítí bezpečně, pohodlně a sebevědomě, všechny traumatické reakce se vypnou. Mozek tak může postoupit výše – do limbického systému (Limbický systém je zodpovědný za EMOCE, VĚDOMÝ POHYB a TVORBU PAMĚTI.
Je to největší část mozku koně a je vyvinutější než u člověka. Pojďme se učit od nich co to znamená cítit…
Doporučuji ještě tyto dvě krátká videa o tom, co způsobuje stres v těle na fyzické úrovni. (Nosíme ho v sobě všichni.) Budeme se snažit ho u sebe rozpoznat a uvolnit (aby jsme jej nepřenášely na koně). Základem jakékoliv práce s koněm je rozpoznání, kdy je ve stresu a má problém nás vnímat.
Pokud chcete vidět více mých videí o koních, navštivte můj you tube: EQ Horsewomanship
Aktuální informace sledujte na: FB Lenka Corazon nebo ve skupině EQ Horsewomanship.
Koně nás učí dovednostem pro vztahy a proto zde sdílím zamyšlení Tary Svobodové na téma opravdový vztah:
Co je to – VZTAH
Většina z nás nedokáže tvořit fungující vztah s jedním partnerem, protože jsme byli příliš zranění a neseme si traumata z opuštění, zneužití, odmítnutí, na jejichž základě jsme ztratili důvěru a schopnost odevzdat se a vytvořit hluboké intimní pouto s jedním jediným partnerem.
Jakmile totiž vstoupíme s někým do větší intimity a začne se vytvářet hlubší pouto lásky, (podobné tomu, jenž jsme měli jako děti se svými rodiči) avšak paměť těla a program, který vzniknul v dětství, velí k útěku, jakmile přijde nebezpečí většího propojení nebo intimního kontaktu, z důvodu, aby se člověk vyvaroval oné bolesti z opuštění, odmítnutí, či zrady, kterou jako dítě musel vytrpět.
Jeden partner je pro člověka tak dokonalým zrcadlem, že časem odkryje všechny naše rány. S jedním partnerem, pokud jsme k sobě upřimní, se můžeme dozvědět celou pravdu sami o sobě. Pokud však udržujeme více vztahů najednou, pak ve chvíli, kdy se blíží krize, nedorozumění, konflikt, nebo jen ztratíme náladu, máme možnost dosytit své potřeby v náruči někoho jiného, aniž bychom sami za ně museli převzít zodpovědnost. Proto představa více sexuálních partnerů není jen pudovou záležitostí, ale také snadnější cestou k úniku z konfrontace se sebou samým. Střídání partnerů snadněji rozptýlí naši pozornost, snadněji zapomeneme na problém, který nám zrcadlí partner, se kterým jsme vstoupili do zóny našeho podvědomí, kterému se celý život snažíme zdárně vyhýbat.
S jedním partnerem, pokud jsme upřímní a oba máme stejný záměr, je možné dosáhnout stavu sjednocení a svobody, tzv. osvícení, právě díky intenzivní výměně našich polaritních kvalit. S jedním partnerem, pokud jsme k sobě upřímní, nemůžeme utéct od vlastních stínů, můžeme překonávat neustálé výzvy a skrze našeho partnera se odevzdávat a více a více přibližovat Bohu.
Čím víc je náš vztah založen na upřímnosti, tím větších hloubek i spirituálních výšek jsme schopni společně dosáhnout, tedy nahromadit ohromné množství energie, která potom slouží k expanzi vědomí a vytvoření společného Já, které přesahuje úrovně „malého já“, neboli ega obou zúčastněných.
Jeden partner je našim klíčem ke vstoupení do jednoty.
Je tedy logickým krokem vývoje, že nejdříve potřebujeme osvobodit vlastní sexualitu a emocionalitu skrze vztahy s jedním jediným partnerem a jakmile jsme schopni vytvořit hluboké intimní pouto a odevzdat se jednomu člověku, budeme v příštích staletích schopni mít i více sexuálních partnerů, aniž bychom cítili jakoukoliv připoutanost či formu vlastnictví vůči svým milovaným. Proto jsem toho názoru, že bez kroku číslo jedna- tedy schopnosti odevzdat se jednomu partnerovi, není možné tvořit polyamorní vztahy, aniž by ztroskotaly na stejných dětských traumatech, jako jsou vztahy monogamní.
Tara Svobodová 
EMPAT A NARCIS (zjednodušeně)
Podle mého osobního průzkumu si empatičtí lidé přitahují do života partnery s narcistickou poruchou osobnosti v případě, že oni sami v sobě mají hluboké trauma, navázané na vlastní touhu po dokonalosti, která ale pramení z nedůvěry v naplnění vlastních potřeb.
Jsou to zpravidla lidé, kteří mají v sobě velmi přísného vnitřního kritika, který je neustále pohání k většímu výkonu, mají sklony k perfekcionismu a nikdy nejsou se sebou spokojení.
Jsou to extrémně citliví a „hodní“ lidé směrem k ostatním, vstřícní, pracovití a snaží se svojí snahou o dokonalost uspokojit své okolí. Mají často syndrom záchranáře a k sobě jsou naopak velmi tvrdí, nedbají dostatečně na své vlastní potřeby a mají slabé hranice.
Ve svém partnerovi pak spatřují ideál v tom smyslu, že jejich partner je učí, jak být nekompromisní, jak hledět sám na sebe a nedbat na to, co si o člověku myslí lidé z jeho okolí.
Člověk s narcistickou poruchou je zdánlivě přesvědčen o vlastní dokonalosti, i když jeho přesvědčení je také jen obranným mechanismem, který má zakrýt pocity viny, studu a strachu a trauma z citové zrady někoho z rodičů.
Tito dva lidé se vlastně potkávají na základě podobných zranění, jen forma obrany je poněkud jiná.
Člověk s narcistickou poruchou často disponuje psychopatickou strukturou, která nepřipouští vlastní zranitelnost a city a emoce považuje za projev slabosti. Jeho nejslabším místem je pocit nedůvěry a neschopnost navázat hlubší citové pouto s druhou lidskou bytostí. Jeho empatický partner zase na oplátku je zvyklý sloužit svému okolí, aby se zavděčil a zasloužil si tak lásku a pozornost.
Tato jejich dynamika pak aktivuje mezi nimi na hlubších úrovních trauma ze zrady, zneužití nebo opuštění a tak neustále dokola tito dva mezi sebou vedou boj o energii ve vztahu.
Když narcistický člověk projeví jednou za čas špetku náklonnosti, pro empata, který žije v pocitu citového nedostatku, to spustí silnou emocionální reakci, pociťuje neovladatelnou euforii a na tomto prchavém pocitu je silně závislý. Jakmile se empat více otevře a projeví city, druhá strana se stáhne, protože není schopná čelit emocím a neví si rady s projevy lásky a náklonnosti. (Tím se u něj opět aktivuje jeho trauma ze zrady a tuto bolest projikuje do svého empatického partnera, trestá ho citovým odstupem, chladem a vyvoláváním pocitů viny či méněcennosti.) Když svoji oběť tímto způsobem na dostatečně dlouhou dobu „vyhladoví“, opět hodí návnadu a zoufalý empat se znovu chytá do nástrah krátkodobého uspokojení.
A tak to jde stále dokola, dokud si citlivější člověk neuvědomí, že v tomto vztahu se učí zejména o vlastní sebehodnotě a nastavování hranic.
Téma, které mají tito dva společné, je touha po dokonalosti a strach z opuštění, strach z hlubokého kontaktu, protože na začátku jejich života je někdo, ke komu cítili lásku, citově zradil.
Úkolem každého člověka ve vztazích je vybudovat si vlastní zdroj lásky a důvěry v sobě samotném, aby jeho pocit naplnění nezávisel na žádném zdroji z venku. Člověk naplněný sám sebou může prožívat plnohodnotný vztah, založený na lásce a zdravé výměně.
Moje dnešní zamyšlení určitě neobsáhne celou problematiku závislých vztahů, ale může třeba někomu dát nahlédnout na další střípek do skládačky mezilidských vztahů a zkušeností z partnerského života.
Krásný den všem Tara