– aneb jak zvládat své emoce a strachy
Svou staženost a strachy přenášíme na koně. Kolik toho nosíme ve svém těle, co necítíme? Proč nejsme schopni být plně teď a tady? Proč jsme odpojeni od sebe, od koně, i ostatních? Jak se znovu připojit k sobě a propojit se, aby energie mohla proudit? Koně reagují na naši – Nervovou Soustavu (CNS) Pouze při dobrém spojení se sebou mohu navazovat spojení s okolím. Tělo má svou emoční paměť a části, které nás děsí jsou odpojeny. V našem běžném životě nejsme bohužel ve stavu uvolnění a v pocitu bezpečí. Jsme stažení a zatuhlí. Pro změnu k lepšímu je potřeba propojit tu nejprimitivnější část s tou nejvědomější. Propojit smysly a vědomí. Jednou z nových metod je:
Polyvagální teorie – způsobila převrat v neurologii.
Odhalila jak léčit chronické nemoci, úzkosti, deprese, stres pomocí aktivace bloudivého nervu. Síla našeho uzdravení leží v míře zklidnění těla – tvrdí Dr. Stephen Porges, MD, Ph.D., lékař a neurolog. Vysvětluje, jak náš nervový systém reaguje na stres a ohrožení.
Všichni savci se vyvinuli tak, aby žili převážně v relaxačním stavu a reakci bojuj/uteč si aktivovali ve chvílích, kdy čelí nějakému nebezpečí. Následně, až nebezpečí pomine, si znovu obnovujeme relaxační reakci a toužíme po propojování se s druhými. Bohužel většina lidí tráví převážnou část svých dní v neustálém stresu, a to v důsledku chronického strachu, úzkosti, pocitů viny, studu, frustrace, atd. Máme velmi oslabenou parasympatickou reakci odpočinek-trávení-detoxikace, léčení. Tuto reakci nedokážeme aktivovat, ani když to potřebujeme.
BLOUDIVÝ NERV (VAGUS NERVE)– vychází z mozkového kmenu. Je zodpovědný za parasympatickou kontrolu (zklidnšní) většiny našich vnitřních orgánů, a to včetně srdce, plic a trávícího traktu. Jeho správná funkce zajišťuje naše dobré zdraví. O bloudivém nervu se obvykle mluví v jednotném čísle, ale ve skutečnosti jsou to nervy dva. Hřbetní vagální komplex (Dorsal Vagus Complex – DVC) jeho aktivace odpovídá reakci známé jako „zamrznutí“. Břišní vagální komplex (Ventral Vagus Complex – VVC) je rozvinutá u savců a známa jako systém sociálního zapojování. Je prokázáno, že stavy chronických nemocí jsou spojeny s přílišnou aktivací sympatikusu (bojuj/uteč) nebo s reakcí parasympatického odpojení-zamrznutí (dorsal vagus kolaps). Tyto stavy rozhoduje za nás náš nervový systém. Ani v jednom z těchto stavů nemůže docházet k léčení a integrování nových dovedností.
Učíme se vnímat svůj nervový systém a regulovat ho. Osa mozek-střevo je termín pro komunikační síť, která propojuje střevo a mozek. Bloudivý nerv je jeden z klíčových prvků tohoto spojení. Osmdesát procent informací vysílaných bloudivým nervem proudí z těla do mozku. Více informací zde.
Doporučené cvičení na zklidnění a aktivaci ventral vagus nervu. (provádějte tak často, jak potřebujete)
Toto cvičení zajišťuje nejen lepší navazování vztahů (tzv. socializaci), také výrazně zlepšuje uvolnění krku a páteře, tím zmenšuje tlak na kraniální nervy a zlepšuje průtok krve do mozku. Pohybem očí uvolňujeme svaly spodiny lebeční.
Před cvičením otočte hlavu pomalu doprava a doleva, pro zjištění rozsahu pohybu.
Lehněte si na záda a dejte si ruce za hlavu, do místa, kde se lebka spojuje s páteří. Pohněte pouze očima co nejvíce doprava (nepohybujte hlavou). Vydržte půl minuty, dokud se vám nebude chtít zývat, polykat, či zhluboka nadechnout. To je znakem relaxace, můžete se vrátit oči do středu. Zkuste to samé na druhou stranu, dokud se neobjeví stejné znaky relaxace.
Nejlepší způsob měření tonu bloudivého nervu, je měření Variability srdečního rytmu (HRV – Heart Rate Variability). Není to však to samé, co srdeční rytmus. HRV měří čas mezi údery srdce jdoucími po sobě (v milisekundách). Takže my chceme, aby naše klidová tepová frekvence byla nízká
(50-70 úderů za minutu), ale přesto chceme, aby naše HRV bylo vysoké (takže nikoliv jako metronom). Vyšší HRV poukazuje na větší adaptabilitu a zdraví.
Každý z nás zažil nějaké zranění- trauma (smrtelné nebezpečí, či prožitek nedostatku, že moje potřeba bude naplněna). Tělo na trauma reaguje odpojením (disociací). Dalo by se říct, že v reakci na ohrožení prvně zmrzneme a teprve pak volíme aktivní strategii – boj nebo útěk. V živočišné říši je mnoho takových příkladů: pohyb poutá pozornost. Když v cirkuse vstoupí do manéže lev, lidé v prvních řadách instinktivně ztuhnou. Potíž nastává, když tuto přirozenou reakci poté neuvolníme, ale neseme si ji s sebou. Podle P. Levina může dokonce jít o jednu z důležitých příčin posttraumatické stresové poruchy.
Jak zvládat své emoce a strachy?
Všechny emoce mají fyzické příznaky v těle. Strach je emoce, ne myšlenka. Jde z receptorů, z těla do hlavy. Je to vnitřní stav, tělo se rozhoduje, zda se cítí bezpečně, či ne. Myšlenky netvoří emoce, ale mění vnitřní nastavení těla, které následně tvoří emoční stav.
Jsme li v přílišné aktivaci sympatikusu- vše řídí plazí mozek a ten nereaguje na myšlenky. Proto terapie pomocí myšlenek nemusí pomáhat a je třeba sladit se s někým, kdo je v relaxovaném stavu (např. kůň na pastvě)
Další techniky na uvolnění bloudivého nervu jsou už známé:
Hluboké dýchání – Zpívání / mantrování – Jóga / Tai-chi / Čchi-kung – Meditace – Studené sprchy – Smích
Doporučiji videa s dalšími technikami na zlepšení funkce bloudivého nervu:
Nejjednodušší rozdělení mozku:
Nejstarší částí je – plazí mozek, neboť plní funkci přežití. Z toho důvodu neustále pracuje a na impulzy, které vyhodnotí jako ohrožující, reaguje okamžitě (v pikosekundách!) a bez velkého přemýšlení. Ve chvílích „ poplachu“ přebírá řízení amygdala. Myšlení (neokortex) je potlačen, amygdala přebírá kontrolu nad naším jednáním. Můžeme pak mluvit o emočním přestřelení či amygdalickém únosu.
Amgydala je sídlem emoční paměti (uchovává vzpomínky na citové zabarvení zážitků). Pozorně také zkoumá vjemy ze smyslových orgánů a srovnává to, co se děje teď, se zkušenostmi z minula. Dělá to však asociativně. To znamená, že je‑li jeden klíčový prvek současné situace podobný zážitku v minulosti, amygdala jej zaregistruje a aktivuje se dříve, než je oprávněnost takového poplachu potvrzena. Navíc je určena k tomu, aby na jakoukoliv situaci reagovala tak, jako by šlo o život.