Mnoho žen na své cestě hledá lásku, spiritualitu, hlubší spojení se sebou i s druhými. Přesto často něco podstatného chybí.
Síla.
Ne síla jako dominance. Ne potřeba ovládat druhé. Ne předvádění vlastní moci.
Skutečná osobní síla je něco mnohem hlubšího.
Je to životní síla, která proudí tělem.
Když je člověk skutečně živý, má energii, přítomnost, přirozenou autoritu, charisma, přitažlivost a schopnost stát pevně ve svém středu.
A právě tady se potkává láska a síla.
Láska bez síly může vést k tomu, že se rozdáváme, přizpůsobujeme a opouštíme sami sebe.
Síla bez lásky se může změnit v kontrolu, tvrdost nebo dominanci.
Potřebujeme obojí.
Lásku, která nás otevírá.
A sílu, která nás drží pevně v sobě.
ŽENSKÁ SÍLA NENÍ VÝKON
Často si pleteme erotickou nebo ženskou sílu s jejím vnějším projevem.
S tím, jak vypadáme.
Jak působíme.
Jak jsme přitažlivé.
Jak dokážeme získat pozornost.
Ale výkon ženskosti není totéž jako její podstata.
Skutečná síla není něco, co musíme předvádět.
Je cítit.
Je v těle.
Je v našem středu.
Je v tom, jak stojíme, jak dýcháme, jak se pohybujeme, jak mluvíme a jak dokážeme zůstat přítomné samy se sebou.
Žena, která je hluboce ve svém středu, nemusí svou sílu dokazovat.
Její přítomnost ji prozradí.
KDYŽ SE ODŘÍZNEME OD SVÉ ŽIVOTNÍ SÍLY
Naše životní energie je spojena s tělem, smysly, tvořivostí, potěšením, touhou, radostí i schopností cítit.
Když tyto části sebe potlačujeme, začneme být od sebe oddělené.
Můžeme fungovat.
Můžeme být úspěšné.
Můžeme se starat o všechny kolem sebe.
Ale uvnitř se postupně zmenšujeme.
Je to jako když stoupneme na zahradní hadici.
Voda tam stále je.
Ale nemůže proudit.
Stejně tak může být životní síla stále přítomná, ale pokud jsme odříznuté od těla, od touhy, od emocí, od radosti a od vlastního středu, její proud se zmenší.
LÁSKA A SÍLA SE NEMAJÍ VYLOUČIT
Nemusíme si vybírat mezi tím být milující a být silná.
Můžeme být měkké a zároveň pevné.
Můžeme být otevřené a zároveň mít hranice.
Můžeme milovat a přitom se neztratit.
Můžeme být laskavé a přitom říct ne.
Můžeme být hluboce citlivé a zároveň nesmírně silné.
To je možná jedna z nejdůležitějších cest ženské zralosti:
neoddělovat lásku od síly, ale nechat je spojit v jednom těle.
Protože skutečná síla nepotřebuje tvrdost.
A skutečná láska nepotřebuje sebeobětování.
Síla říká: „Stojím pevně ve svém středu.“
Láska říká: „A přesto zůstávám otevřená.“
A když se tyto dvě kvality spojí, vzniká přítomnost, která nemusí nic dokazovat.
LÁSKA A SÍLA V KONTAKTU S KONĚM
Co se stane, když do vztahu s koněm přineseme lásku bez síly?
Možná se příliš snažíme být hodní.
Nechceme koně zatlačit.
Nechceme mu ublížit.
Čekáme, až se rozhodne sám.
Jenže kůň pak často necítí skutečné vedení.
A co se stane, když přineseme sílu bez lásky?
Začneme tlačit.
Kontrolovat.
Prosazovat se.
Chceme, aby kůň udělal to, co chceme my.
Kůň může poslechnout, ale vztah se začne opírat o tlak místo o důvěru.
Potřebujeme obojí.
Lásku, která říká:
„Vnímám tě. Respektuji tě. Jsi pro mě důležitý.“
A sílu, která říká:
„Jsem tady. Vím, kde stojím. Můžeš se o mě opřít.“