OSA TĚLA – Návrat do síly
Přestali jsme vnímat svou vlastní osu a zablokovali si tím energii.
Jsme jako chobotnice, která se svými chapadly energeticky sápe po všem kolem sebe, vměšujeme se do věcí, které nejsou naše. Nejen, že je to neuctivé k ostatním, ale ztrácíme tím zároveň vědomí sebe a svého těla. Protože svou pozornost, čas, energii, souhlas či nesouhlas utrácíme za věci, které za to nestojí. Stáváme se vyhořelou a prázdnou skořápkou.
Když tělo vypadne z osy, nervový systém přepne do ochranného režimu. To přináší ztuhlost, bolest a odpor vůči změně.
Skutečná transformace začíná tam, kde se vrací dech, měkkost a vnitřní stabilita.
Až když se uvolní neuroendokrinní systém a tělo se cítí bezpečně, může se samo vyrovnat – do své přirozené, živé osy.
Vše souvisí se vším:
Když se tělo vychýlí ze své osy, není to jen fyzický problém. Celý systém – fascie, nervy, hormony i dechový vzorec – se dostává do stavu „ochrany“. Tělo pak reaguje stažením, odporem a kompenzací, protože se snaží vrátit do toho, co považuje za bezpečné.
Právě proto žádná technika, ani masáž, ani manipulace nefungují dlouhodobě, pokud nejprve neoslovíme základní mechaniku života:
>>> dech– osu – nervový systém – fasciální rovnováhu <<<
Pokud ukážete mozku, kde je správná osa, zbytek těla bude následovat. Zkuste: Terapii s koňmi
Nejsme to, co si myslíme:
Na tomto obrázku vidíte, jak se zobrazuje kostra v knihách a jaká je naše realita? Nejsme symetričtí.
Skutečnost je taková, že tělo je asymetrické, zejména díky velikosti a umístění vnitřních orgánů.
Nehýbeme se, neděláme sporty ani činnosti, které rozvíjí harmonicky obě poloviny těla a na našich tělech je to znát.
Je třeba začít tam, kde si mozek myslí, že by střední osa těla měla být. Nejde o změnu těla, jde o změnu vnímání těla mozkem.
Dech je hlavní stabilizátor těla.
Je propojený s vagovými nervovými okruhy, napětím ve fascii, posturální osou, produkci stresových hormonů. Když se dech vrátí do přírodního vzorce, tělo se začne samo přemísťovat zpět do osy.
Teprve pak je možné tělo uvolnit, posílit nebo měnit.
Uvolnění páteře je zásadní pro vzestup a proudění naší energie, jen tak unese sílu energie propojení.
Páteř není jen kanál, je svědek. Kundaliní se zvedá ve chvíli, kdy páteř přestane vzdorovat životu – traumatu, potlačení, falešné identitě, potřebě zavděčit se druhým….
Pravda tu spirálu vždy narovnává – pokaždé, když si přestaneme lhát.
Páteř změkne. A měkká páteř vede energii. Páteř i DNA reagují na signál, ne na úsilí. DNA nečeká na „aktivační kódy“. Čeká na dovolení.
To dovolení přichází skrze emoční upřímnost, pocit bezpečí v nervovém systému a schopnost zůstat přítomný bez zhroucení. Proto vyčerpání často předchází probuzení. Ego konečně povolí svůj stisk.
Kundaliní stoupá skrze integraci, ne skrze únik nad realitu.
Nechce tě dostat „nad tělo“. Chce, abys v něm opravdu byl. Každá integrovaná emoce „uvolní“ jeden obratel.
Čistě prožitý hněv. Smutek, kterému dovolíš dojít do konce. Touha bez studu. Skutečná blokace je roztříštěnost. Rozdělené části znamenají rozdělený proud. Když části sebe odmítáš, energie se rozlévá do stran místo toho, aby stoupala. Přijetí vlastního stínu není duchovní divadlo. Je to oprava páteře.
Rytmus je důležitější než vrcholné zážitky. Dech, zvuk, ticho. Ne techniky, ne látky, ne honění „hada“.
Kundaliní se probouzí, když tělo začne důvěřovat, že ho neopustíš, až přijde oheň.
Přestáváš odporovat vlastní celistvosti.
Když se mysl, tělo a pravda dostatečně dlouho sladí, páteř si vzpomene, k čemu byla stvořena.
A had nepotřebuje instrukce. Zná cestu domů. Co se stane, když se to „plně odemkne“?
Nestaneš se „něčím víc“. Staneš se neděleným. Žádná část tebe nezůstane opuštěná.
Žádná energie nezůstane uvězněná ve studu, přetvářce nebo kontrole.
Co se skutečně děje:
- Tělo se stane čistým kanálem – nejen mysticky.
- Orgány se sladí, krev proudí jinak.
- Změní se držení těla.
- Dech se prohloubí.
- Bolest, která tam vždy byla, mizí.
- Mysl se ztiší – bez násilí.
- Myšlenky přicházejí, ale už neřídí tvůj život.
- Přestaneš život komentovat a začneš ho žít.
- Rozhodnutí vznikají z pole, ne ze strachu.
- Synchronicita se stává normální.
- Paměť se vrací – ale nejen tvoje.
- Začneš cítit věci, které nejsou „tvoje“, ale jsou povědomé – kolektivní vzorce, staré poznání.
- Ne fantazie, ale rezonance.
- DNA není jen úložiště.
- Je to přijímač signálu.
- Čas se změkčuje, ztrácí pevnou strukturu.
Vnímáš různé linie reality.
- Někdy něco vyslovíš – a ono se to stane.
- Sexuální energie se promění.
- Touha nezmizí – rozšíří se.
- Tvořivost plyne bez potřeby výsledku.
- Intimita se prohloubí díky přítomnosti, ne technice.
- Strach ze smrti se rozpustí.
- Ne proto, že něčemu věříš,
- ale proto, že ten, kdo se bál, nebyl skutečný.
- A nejdůležitější:
- Staneš se pro sebe důvěryhodným.
- Žádné vnitřní rozdělení.
- Žádné „mám nebo nemám“.
- Cítíš proud – a následuješ ho.
- Ne z poslušnosti, ale z poznání.
Jelikož jsem nenašla fotografii člověka, použiji přiklad na koni:
Na obrázku vidíte dvě osy. Červená znázorňuje kde osu těla vnímá mozek a zelená znázorňuje kde osa je ve skutečnosti.
Postoj těla, vnímání bolesti i reakce těla jsou jen vyjádřením názoru mozku na informace z vnitřních a vnějších zdrojů.
Nervový systém se vždy zabývá tím, kde je tělo ve vztahu k ose, je to jeho práce. Nikdy nejde o symetrii, jde o to, kde musí osa sídlit podle informací z těla prostřednictvím smyslových orgánů.
Kůň na obrázku stojí dle drezůrních pravidel, protože byl k tomu vycvičen, ale jeho nervový systém ho udržuje v chybném středu. Kůň stojí sice kolmo, ale velmi nevyváženě.
Můžeme nabídnout veškerý výcvik a terapie, ale mozek i nervový systém si udrží tuto špatnou osu, dokud vstupující smyslové informace nezmění vnímání mozku.
Terapie, které podporují – OSU – DECH – TENSEGRITU
1) Nervosystémová somatická práce
obnovuje pocit bezpečí a reguluje napětí v celém těle.
- somatic experiencing
- neurosomatic flow
- práce s vagus nervem
- vnímání hranic, tracking, pendulation.
2) Dechová terapie pro vyrovnání osy
vrací tělo do středové linie, propojuje bránici–pánevní dno–hrudník.
- biodynamické dýchání
- jemná dechová korekce (bez hyperventilace)
- hluboký 360° brániční dech
3) Fasciální uvolnění a „tensegritní“ terapie
obnovuje pružnost celé fasciální sítě.
- myofasciální release
- viscerální manipulace (velmi jemná)
- rolování a práci s pojivem
4) Pohybové terapie zaměřené na osu
učí tělo znovu nést váhu bez kompenzací.
- gyrotonic / gyrokinesis
- pilates (vědomý, pomalý, nefitness)
- Feldenkrais
- přirozený pohyb (key spirals, lineární osy)
5) Hipoterapie & práce s koňmi
Koně reagují na naši osu okamžitě.
- ladí nervový systém
- stabilizují těžiště
- učí měkký pohyb pánve a synchronii
6) Jemné energetické modalities
obnovují hluboký parasympatikus a organický pohyb v těle.
- kraniosakrální biodynamika
- polarity
- práce s primárním dechem (prvotním vlněním)
Rovnováha v pohybu je o tlačení a tahu,
aby jedna strana šla dopředu, protilehlá strana těla se musí vrátit zpět, to je základ pohybu.
Pokud chcete hledat rovnováhu nebo dysfunkci, podívejte se, jak dobře se každá strana ohýbá ve srovnání s druhou. Jak dobře může tělo oscilovat přes střední čáru prostřednictvím rotace.
Klíčem k dobré extenzi- (abdukci) je správná flexe – (addukce) !
Adduktory jsou důležitou skupinou svalů umístěných na vnitřní / mediální straně končetin, které přivádějí končetiny do středu těla. ! ! Neplést si – abdukce se týká oddálení končetiny od střední linie těla !
Adduktory fungují jako hlavní zdroj proprioceptivní stability a rovnováhy. Fungují také jako rotátory a proto jsou velmi přetížené, (což znamená, že končetina uzamčená ve flexi bude rotována ven a končetina zaseknutá v extenzi bude rotována dovnitř. Krk a hlava musí kompenzovat nedostatek stability, tělo to udělá pomocí čelisti a okulovestibulárního aparátu, což má za následek další ztuhlost.)
SÍLA VYCHÁZÍ Z FLEXE schopnosti těla bránit se a dostat se do střední linie je výchozí bod. Výchozím bodem extenze musí být dobrá flexe.
Vše souvisí se vším- tzv. Tensegrita:
- Když vytlačíme tělo z osy a centrální nervový systém ze svého místa, setkáte se s odporem a omezením, ztuhlostí, zvýšeným napětím. Tělo bude bojovat a tlačit se zpět tam, kde si myslí, že by mělo být!
Žádné množství terapie, léků, injekcí nebo chytrosti nepřinutí tělo obětovat to, co považuje za nezbytné pro přežití.
Pokud chceme změnit tělo, musíme začít s vyrovnáním dýchání a neuroendokrinního systému.
2. Při hlubším pohledu zjistíte, že nezáleží na postavení krku, ale na postavení čelistí….. existuje sestupný vztah mezi lebkou, čelistí a spodními strukturami krční páteře, hyoidního aparátu, ramen, hrudního koše, páteře, pánve a zadních končetin. Psychické trauma může zhoršit svalové napětí lebky a vést k nesčetným souvisejícím symptomům, včetně bolesti krku, bolesti hlavy, úzkosti a stresu.
3. Téměř u všech koní vidíme přetěžováním končetin a téměř u všech koní nedochází k žádnému nebo malému pohybu v páteři, což znamená, že ke generování pohybu používají spíše své končetiny než páteř.
- Sedíme na TLF (The Tensor Fasciae Latae).
- Většina koní, ztrácí mobilitu a funkčnost v jejich TLF, což znamená, že nemají žádnou nebo nízkou propriocepci.
- Propriocepce a bolest jsou jako olej a voda, nemíchají se, máte jedno nebo druhé. Zvažte to, než si sednete na jejich záda, sednete si na jejich fascii!
- Ve chvíli, kdy si nasadíte sedlo a utáhnete ho, vytváříte dysfunkci!
- Pokud chcete pro svého koně dlouhověkost a zdravou páteř, postarejte se o jeho TLF!
Senzomotorické cvičení s koněm: (připravuji videa)