Transformace nevzniká extrémními technikami nebo tlakem na výkon, ale postupným uvolňováním emocí a stabilizací nervové soustavy. Energie v našem těle se přirozeně harmonizuje: > Když se cítíme bezpečně. > Když vnímáme a regulujeme svůj nervový systém. > Když vytváříme pocit bezpečí v těle. > Bez dramatických technik.
Duchovní svět často oslavuje extrémní zážitky, silné energie, intenzivní zážitky, exploze emocí… Ale opravdové léčení je tiché.
Jsou místa v těle, kde se dlouhodobě ukládá napětí, stres, potlačené emoce nebo trauma.
Nejsou to orgány ani anatomické struktury, ale vzorce napětí. Tělo si je vytváří jako chytré, ale někdy už neaktuální ochranné brnění.
KDE SE >> BRNĚNÍ << NACHÁZÍ:
Každý člověk je má trochu jinde, ale existuje pár typických „uzlů“, kde se obrana uhnízdí:
- Čelist a ústa
Místo, kde se často stahuje nevyřčené: zadržovaný pláč, hněv, slova, která jsme nesměli říct. - Týl a šíje
Tělo tu často drží pozici neustálé ostražitosti „musím být připraven“. - Hrudník a bránice
Povrchní dech – nedýcháme do celého těla. - Břicho a solar plexus
Zde se často usazuje strach, stud a tlak na výkon. - Pánev a boky
Domov potlačené vitality, sexuality a instinktivní síly. - Nožní klenby a lýtka
Napětí tu bývá spojené s tématy bezpečí, zakořenění a s tím, zda „smíme stát“ sami za sebou.
Tělo si napětím vytváří ochrannou vrstvu
Když byla situace příliš náročná, nervový systém zvolil strategii „zatuhni, stáhni se, udrž“. Je to moudrá instinktivní reakce. Napětí se postupně stane chronickým.
Obrana, která kdysi chránila, se přelije do každodenního života. Tělo drží víc, než je nutné.
Co se děje při terapii s koňmi:
Rozpouštíme napětí v těle – jemně, vědomě a pomalu, pomocí:
- dechu
- vědomého pohybu a mikropohybu
- práce s emocemi v bezpečném prostoru
- somatic experiencing
- dotekové a fasciální techniky
Znáte svoje zóny stažení a ochrany?
Zkuste se na chvíli zastavit a všimnout si:
• místa, která jsou tuhá bez zjevného důvodu
• dech, který se někde zastaví a nechce dál
• části těla, které jdou hůř procítit
• místa s pocitem „kdybych tam šla víc, vyboulí se smutek/hněv“
Tato místa nejsou chyba. Jsou to jako malé strážní věže nervového systému.
Praktikujte, to co při terapii s koňmi i tyto další somatické techniky:
Čelist, ústa, krk
tady často držíme slova, která nemohla ven. Používejte pomalé vědomé otáčení hlavou, přitom vnímejte, co se děje v těle, případně jaké emoce vyplouvají napovrch.
Hrudník a bránice
Tady sídlí zadržený dech a emoce, které by potřebovaly víc prostoru.
Zkuste nejprve výdech, velmi pomalý. Jako když se vypouští vzduch z balónku.
A pak čekání – na přirozené, měkké nadechnutí.
Tohle opakujte párkrát. Je to malý restart pro zábrany hrudního koše.
Solar plexus a břicho
Místo, kde se tělo často krčí před tlakem, očekáváním nebo strachem.
Polož dlaně na břicho a jen tam chvíli buď. Bez snahy něco měnit.
Vnímání samo o sobě uvolňuje.
Pak lehce zakruž pánví – mikropohyb, jako jemné rozechvění. Pomáhá to „rozepnout“ břišní pancíř.
Jak funguje tato terapie z pohledu nervového systému
Brnění není něco, co „musí pryč“. Je to příběh těla, jak se zachránilo.
Uvolní se a rozpouští, když nastane:
• pocit bezpečí
• zpomalení
• vědomý kontakt s tělem
• malé dávky přítomnosti, ne nápor
• orientace (rozhlédnutí se po prostoru)
• jemný pohyb, který nevyvolává odpor
Tělo samo přidá další vrstvu uvolnění, když vnímá, že ho nepospícháš.