DOTEK

 slouží jako most mezi tělem a myslí

(Tato lekce je inspirovaná on-line kurzem NeuroAffective Touch® od Dr. Aline LaPierre, jež školí odborníky na duševní i tělesné zdraví.)

Naše první zkušenosti s dotykem jsou základem pro náš vztahový život.

Naladěný a pečující dotek má největší význam pro rozvoj našeho mozku a naše emocionální a kognitivní zrání.

Tělo a mysl jsou jedno, ale naše společnost a vědecká víra je oddělila.

Statistiky ukazují, že než jsme pochopili význam doteku, jedna třetina kojenců v dětských domovech umírala kvůli nedostatku doteku a polovina zbytku trpěla duševní chorobou. V týdnech následujících po narození se dítě musí často a výživným způsobem dotýkat, aby prospívalo. Léčivý a bezpečný dotek dosáhne hluboko do těla, až na úroveň buněk i uložených emocí a energie. Milující, respektující dotek je nezbytný pro zdravý růst a životně důležitý pro proces integrovaného celistvého rozvoje. Naše tělo je naše zvířecí část. Díváme se na něj shora, nevážíme si ho. Tělo se chce zbavit bolestivých vzorců, ale nemůže, protože mysl neumí a neví, jak řešit to, co tělo potřebuje. Naštěstí už moderní výzkumy dokazují, že skutečné léčení vyžaduje propojení těla i mysli.

Tělo i mysl mají stejnou důležitost.

POCIT PROPOJENÍ A CELISTVOST PŘÍHÁZÍ AUTOMATICKY, KDYŽ SE NAUČÍME SPOLUPRACOVAT SE  SVÝM NERVOVÝM SYSTÉMEM A SVÝM TĚLEM.

Pomocí vědomého doteku si můžeme doplnit chybějící části z našeho ranného vývoje i nesprávně vedeného porodu, který je v naší společnosti normou.

Dotek pomáhá napravit vývojová traumata, nabízí základní chybějící neverbální zážitky spojení, podpory, naladění a péče. Sezení pomáhají budovat v těle spojení zdola nahoru s fyzickými pocity důvěry a pohodlí, které vytvářejí nové emocionální a kognitivní možnosti a podporují obohacené životní zkušenosti shora dolů. Dotek nám pomáhá:

• Zažít, že skutečně existujeme
• učí nás jak uklidnit sebe sama
• uvědomit si potřeby těla
• změnit sebehodnocení, studu i povity viny
• učí naši mysl, jak vnímat a naslouchat tělu​

Psychoterapie privileguje procesy shora dolů – mysl vše řídí.

Dotek zve mysl i tělo, aby se zapojily jako aktivní partneři do informační smyčky mysli a těla.

Propojením s tělem pozveme tělo k vědomému dialogu s myslí.

Těla se nelze dotknout bez zapojení mysli a mysl nelze zapojit bez toho, aby ovlivnila tělo. Nepřetržité smyčky informací putují zdola nahoru z těla do mozku-mysli a shora dolů z mozku-mysli do těla.

Termín zdola nahoru se vztahuje k tomu –  jak to, co se děje v těle, ovlivňuje mozek – mysl. Tělesné procesy zdola nahoru jsou nevědomé a nedobrovolné. Díky přímému spojení s pocity a emocemi těla mluvíme pomocí doteku jeho vlastním jazykem.

Termín shora dolů se vztahuje k tomu – jak mozek reaguje na informace, které dostává od těla, a co poroučíme tělu na základě těchto informací. Odpovědi shora dolů jsou vědomé.

Dotek pomáhá tělu vyjádřit to, co mysl potlačuje a nechce slyšet. Jak podpořit tělo, aby vyjádřilo svůj příběh. Když slova nejsou dost, přichází dotek. Terapeutické využití doteku zdola nahoru a shora dolů pomáhá klientům pochopit, jak jejich myšlenky, emoce a tělo spolupracují jako jeden organismus.

Dotek určuje tři základní stavy nezbytné pro bezpečnou vazbu a emocionální pohodu:

• existuji
• jsem milován
• mé potřeby jsou důležité

BONDING První propojení je  od 16 dne skrze srdce, od 6 týdne kůži- dotek a pupík. Život začínáme v těle, ne hlavě.

Rodiče, kteří zanedbávají, obtěžují nebo bijí své děti, byli sami jako děti zasaženi traumatizujícími způsoby. Přirozeně otevřené, nevinné děti nejsou připraveny na fyzické týrání, emocionální zradu a zanedbávání ve vztahu. Zkušenost ukazuje, že jemný, podpůrný a vyživující dotek nabízí hluboce obnovující zážitek, který vrací tělu naději a léčení. Dotek učí mysl a tělo rozvíjet vědomý, soucitný vztah. Lidé, kteří vyrostli ve špatně naladěných nebo nepřátelských rodinách si často neuvědomují, že jejich boj s úzkostí, nedostatkem sebevědomí, studem, sebenenávistí, depresí, hněvem, násilným chováním i neúspěšné vztahy jsou výsledkem fyzického, emocionálního, vztahového stresu a traumatu, které zažívali v rodině. Výzkum ukazuje, že emoční a kognitivní stres v dětství může posunout trajektorii vývoje mozku a podkopat stabilitu nervového a endokrinního systému. Mozkový obvod dětí, které zažívají emocionální a vztahové trauma, je předurčuje k hypervigilanci, nedůvěře a izolaci.