Psycho-somatika

 PSYCHÉ  =  DUŠE    +    SOMA  =  TĚLO

Víte, že přes tělo můžeme měnit svou psychiku (myšlení, chování, jednání, prožívání) a přes psychiku můžeme měnit i své tělo !! 

Všechny buňky v našem těle reagují na každou emoci i myšlenku. 

Novodobí terapeuti vnímají tělo a duši jako spojené nádoby. Naše nemoci přichází z nějakého důvodu – mají nás na něco upozornit, aby jsme něco pochopili, přijali a změnili. Nemoc je informace, která vzniká nejprve na energetické rovině (mysl, duše) až v její poslední fázi je projevena na fyzickém těle. Tato informace je zpětná vazba naší duše, která se projevuje přes fyzické tělo v podobě zdravotních obtíží nebo ne – moci. Z pohledu psychosomatiky naše nemoci reflektují: konflikty ve vztazích, potlačovaní emocí, naše vnitřní přesvědčení, podvědomé bloky a traumata, nedostatek lásky a pozornosti, pracovní problémy, stres a mnoho dalšího… Nemoci lze opravdu vyléčit jen tak, že léčíme všechny tři složky našeho bytí. Vše ostatní vede jen k částečnému přeléčení, potlačení, nebo uspání nemoci, odstranění symptomu a projevu nemocí. Pokud se neléčíme na více úrovních našeho bytí, tak se nám budou nemoci vracet zpět jako zrcadlo našeho vědomí a duše. Zdraví znamená, že jsou všechny 3 složky fyzická, mentální, a duševní ve vzájemné rovnováze, pokud dochází k jakémukoliv porušení rovnováhy byť jen v jedné složce člověk se stává nemocným aniž by si to třeba vědomě uvědomoval. Tělo nemůže být zdravé, když je nemocný duch, nebo mysl! Skutečná příčina nemoci je vždy spojena s naši mysli, emocemi a je zakořeněna v naší hlavě. Řešení nemocí jen na fyzické úrovní je jen 1/3 problému a nikdy nevede ke skutečnému vyléčení. Jde o určitou formu byznysu, (farmaceutický průmysl je důkazem). Psychosomatika je cesta k uzdravení, protože jde o propojení jednoho velkého celku a komplexního přístupu k pacientovi. Somatická terapie – je proces, v němž se učíme nejen cítit své tělo, ale také cítit svým tělem a celou svou bytostí. Tělo je rezervoárem všech našich životních zkušeností. Každá naše zkušenost je obtisknuta do buněčné paměti těla a žije v hlubinách našeho tělesného prožívání, stejně jako v našich gestech, pohybech, postojích… Jedním z průkopníku Somatiky je Peter A. Lewin, který se zabývá léčením traumatu a PTSD (post traumatický syndrom). Učím se od zahraničních terapeutů. Pro somatiku jsem si oblíbila Marthu Peterson- zakladatelku Essential Somatics® Somatika nás učí, jaké to je být v těle a jaké vzorce stresu naše tělo v sobě drží.

Náš život ovládají naše strachy a zranění. Náš postoj ukazuje jak na tom jsme. Vše je spojeno se vším.

 

Držení těla je u každého jiné, je ovlivněno prostředím, výchovou, úrovni vědomí generace, která vychovává tu následující. Žijeme stále víc a víc v hlavě a odpojujeme se od těla. Mění se tím naše těžiště, hlava přejímá vedení a jde první. Pohyb má vycházet z pánve a hlava má následovat. Centrum moudrosti a naše těžiště je v hara- středu- core – ale my jsme zůstali uvězněni v hlavě. Začít vnímat své tělo nebývá zpočátku  příjemné, je to díky tomu, že jsme byli naučeni neposlouchat ho, překračovat jeho možnosti odpojovat se od něj. Nevnímáme jeho přirozené potřeby pohybu, dýchání, odpočinku….Je potřeba se s tímto systémem znovu spojit, aktivovat ho a respektovat. Jednáme  v souladu s obrazem, který si sami o sobě uděláme. Změna postoje je možná jen díky pochopení a porozumění sám sobě. Tím může začít změna celé osobnosti. Tato změna však musí probíhat v kontextu života, jinak to vzdáme.  Tělo je úžasný nástroj s mnoha funkcemi, které teprve objevujeme. Existuje několik psychosomatických terapii, které pomáhají měnit naše pohybové vzorce a tím i chování (nejen lidí). Pokud vás některá metoda zaujme, doporučuji si ji zkusit a vyhledat si vhodného terapeuta, který pracuje s tělem i psychikou dohromady. Psychosomatika je nový směr pro léčení a rychle se rozvíjí. Pro náš život i ježdění je důležitá jakákoliv vědomá práce s tělem, např.: jóga, fyzioterapie, masáže, somatická terapie, kraniosakrální terapie….

Nepotřebujeme tolik terapeuty, potřebujeme se naučit, jak se spojit sám se sebou. Naše tělo je náš terapeut – neustále nám dává zpětnou vazbu.

Opravdová práce se strachem je dlouhodobý proces, který nás učí:

1. Budovat osobní zdroje a bezpečí, díky kterým můžeme zvládnout cokoliv.
2. Osvojit si jemné zacházení se svým tělem.
3. Ovládnout nutkavé a nezdravé tendence nervového systému (bolestné znovu sehrávání špatných zkušeností minulosti).
4. Budovat schopnost rozeznat svou zdravou míru a také stav odpojení a disociace.
5. Všímat si, kdy jsme ve stresu, pod tlakem a kdy se vypínáme. Začít brát tyto stavy vážně a láskyplně se o sebe postarat.
6. Učit se respektovat svou kapacitu a pohybovat se v zóně učení PNS (ne paniky SNS).
7. Regulovat jakoukoliv vysokou aktivaci (příliš stresu či radosti).
8. Umět říct Dost, Stop, Stačí.
9. Nechat tělu volný prostor ve vybíjení nahromaděného stresu a zároveň nad tím mít stále kontrolu…
10. Nacházet svůj stabilní střed, aby nás nevykolejilo vše, co se okolo prožene.

Fyzické tělo je nástroj na cestě k osvícení, se kterým je potřeba naučit se pracovat. 

Pro budování jakéhokoliv vztahu (i vztahu k sobě) jsou velmi důležité – HRANICE. Nastavujeme si je každý sám v sobě. Zajišťují nám můj POCIT BEZPEČÍ. Takzvaný pocit bezpečí je velmi důležitý pro jakoukoli další práci se stresem a srachem. Kdo neumí vnímat svoje hranice, nedodržuje je ani vůči ostatním. Hranice vnímáme v těle, ne v hlavě. Pocit já je zakotven v životně důležitém vztahu k vlastnímu tělu. Dokud nejsme schopni cítit a interpretovat své vlastní tělesné počitky, nemůžeme sami sebe skutečně poznat. Pokud máte s vnímáním hranic problém, zaměřte se na ně. (Můžete se také objednat u mě na praktické psychosomatické setkání s vlastními hranicemi za pomocí koně.)

• FELDENKRAISOVA METODA

Moshé Feldenkrais sestavil metodiku cvičení, která nás dokáže vynést z bludného kruhu představ, které jsme si o sobě vytvořily. Když zlepšíme vnímání a propojení jednotlivých částí těla, získáme větší sebeuvědomění, můžeme integrovat nové pohybové vzorce, odstranit bolest i špatné životní vzorce. Tato cvičení se už používají také pro jezdce – mění napětí a vzorce v těle ( postoj, pohyb,dech).  Jednáme  v souladu s obrazem, který si sami o sobě uděláme. Chodím, mluvím, sedím, miluji se, jen tak, jak sám sebe vnímám. Tento obraz sebe je  zděděný, tvořený výchovou a sebevýchovou. Výchova vychází z úrovně myšlení předchozí generace. Pouze sebevýchovu můžeme ovlivnit.Díky společenským hodnotám musíme potlačovat své spontánní potřeby i přání a vytváříme masku, za kterou se schováváme (i sami před sebou).  Zapomeneme na své niterní potřeby a ztotožníme se s vnějším světem. Ne každý dosáhne prostřednictvím své masky úspěchu a tak nemáme uspokojení ani díky své masce ani díky sobě. Každý máme dva světy: svůj vlastní a ten druhý, který je všem společný Matrix. Více v dokumentu ČT.

• CONTINUUM MOVEMENT – MYSTÉRIUM VODY V TĚLE

Naše tělo je tvořeno z 60 až 90 % vodou. Voda je obsažena v každé naší buňce. Ve vodě vznikl počátek života a každý živý organismus se vyvíjí ve vodě a je tedy s vodou velmi úzce propojen tělesně i vědomím. Tekutinové tělo je vývojově naším nejstarším tělem. Poznali jsme ho na vlastní kůži v prenatálním období. Cesta do tekutin těla nám pomáhá se propojit s vodou v nás a spojit se s prapůvodním v nás. Jsme propojeni s vodou na úrovni každé buňky. Naše tělo touží po spojení s vodou, vnímáte to? Přes fluidní pohyb- continuum movement – se dotýkáme sebe-léčivé a transformační síly uvnitř nás a to mnoha způsoby: fluidním pohybem, zvukem, (který se šíří tekutinou lépe než vzduchem), otevřenou pozorností a různými  druhy vnímání … Fluidní pohyb je prací s tělem, emocemi a je i spirituální praxí, propojování se s něčím, co je větší než my. Je to velice sebe-léčivá až „somatická“ praxe, která rozvíjí v těle živost, radost, regeneraci, výživu tkání i buněk a transformační procesy. Je to proces, který pracuje po vrstvách a propojujeme se v něm sami se sebou hlouběji a hlouběji.

Tekutiny promlouvají ve všech aspektech našeho bytí a dostávají nás hluboko k sobě. Dávná učení mluví o fluidním vnímání, vyzdvihují naše zrození se z vody a odkazují nám rituály, kde  hraje voda klíčovou roli (křest, svěcení). Moderní věda a medicína začíná považovat naše vnitřní tekutiny za důležitou složku v procesu léčení. Nové vědecké poznatky objevují např. úžasný svět fascií – fasciální sítě v našem těle, které tvoří naši strukturu, obalují tkáně, orgány a propojují celé naše tělo. Tato síť stejně jako bederní svaly může plnit svou zdravou funkci pouze pokud je „pružná“ – Esence vody reprezentuje ženský princip, představuje plynutí, je spojena s emocemi, nevědomím,  přizpůsobivostí, flexibilitou.  V podstatě v nás koluje stále stejná voda, která koluje zde na Zemi již miliony let a její koloběh je nekonečný. Pokud vás tento typ praxe zaujal, podívejte se na stránky zakladatelky- Emilie Conrad

PRAXE

 praktické cvičení – uvolnění stresu v těle:

• Všímejte si během dne, kdy se tělo stáhlo, kdy se potřebuje uvolnit a protáhnout.
• Nepohodlí v těle nás učí a připomíná, co mé tělo potřebuje fyzicky i emocionálně. Dopřejte mu, co potřebuje. Uvědomte si, kolik stresu do něj vkládáte. Uvolnění v těle vede i k uvolnění v mysli.
• Naučte se používat techniky dýchání během dne k uvolnění. Pomůže vám to odstranit škodlivé návyky a naučit se vnímat stav rovnováhy. Uvolnění napětí ve středu těla vede k uvolnění i na okrajích. Praktikujte brániční dech.  Když uvolníme hrudník, uvolníme zároveň ramena i kyčle.
• V 2. praktickém cvičení jsem psala o zádrži dechu a jak podle toho můžeme odhadnout míru našeho stresu. Je za tím celá řada vědeckých výzkumů a studií… Jen pro doplnění- průměrná délka příjemného zadržení dechu je 20 sec.a více. Pokud tuto dobu bez problému vydržíte, je to známka toho, že tělo není ve stresu. Klidová frekvence dýchání je 5-6 dechů za minutu.