Horse Spirit
  • +420 603 194 700
  • info@masazekoni.cz

ve světě

Moje cesta za koňmi kolem světa aneb jak jsem se naučila nebát se a žít své sny.

Nikdy bych nevěřila, že já, holka z města, budu mít časem své vlastní koně a díky nim budu žít svůj vysněný život. Svým příběhem bych vás ráda inspirovala k tomu, že prací na sobě můžete dokázat i to, co si mnohdy neumíte ani představit. Koně vám na vaší cestě obrovsky pomůžou.


 

Jmenuji se Lenka Hnilicová, narodila jsem se v Olomouci. Od mládí jsem chtěla být s koňmi.  O jejich životě jsem měla hodně romantickou představu spíš z filmů, jak si svobodně běhají po loukách, užívají si života, abych ve skutečnosti pak viděla, jak žijí zavřeni ve stájích a jsou stejně ochočeni a zlomení jako my. Koňský duch byl  u nás v Československu potlačený stejně jako ten lidský. Český  přístup k nim byl pro mě  hodně drsný a jezdecká škola v Lanškrouně, kterou jsem po zemědělské škole absolvovala, mě o tom jen přesvědčila. Dominování zastrašováním a posilováním vlastního ega se mi vůbec nelíbilo. Chtěla jsem se jet do zahraničí. Neexistoval ještě internet, neuměla jsem anglicky,  a tak jsem mohla vyjet jen jako aupair, ale podmínkou byla rodina s koňmi! 

Přes inzerát v Profitu jsem se dostala k moři na jih IRSKA do Youghalu. Po pár týdnech jsem se už tolik nestarala o holčičku, ale o koně. Žila jsem u trenérky skákání, jezdila jsem na  koni po pláži a pomáhala s mladými koňmi. Tam jsem viděla poprvé show Monty Robertse. Obsedal našeho mladého hřebce a za 18 minut už na koni jezdil jezdec.  ( Po svých zkušenostech s koňmi, jsem si později uvědomila, že toho docílil na základě čtyř principů, které učím: – Uvolnění, Důvěra, Narovnání se (pro koně podsazení) a Sebe-vědomí.  Monty R. se stal mým guru a hned jsem mu psala dopis, že pro něj chci pracovat i zadarmo. Nikdo mi však neodpovídal, tak jsem si řekla, že musím jet do USA. Našla jsem si další práci aupair v CALIFORNII, kde měl farmu. Zjistila jsem, že v Americe je takových Horse whisperů víc. V Californii se mi podařilo sehnat práci u velmi vzdělané a bohaté ženy, které jsem se starala o dva plnokrevníky. Měla je jako své děti. Koně jsme pořád leštily a umývaly. Vodily jsme je po procházkách, ale většinou se na nich nejezdilo. Byli to hřebci a pěkně nadupaní. Jeden z nich majitelce poškodil  páteř, takže už  jezdit moc nemohla. Díky tomu jsem se však u ní naučila práci ze země podle Lindy Tellington Jones, viděla jsem, jak se masírují koně a jak dostávají akupunkturu. Byla jsem na kurzu několika  horse whisperů,  poznala Toma Dorance, Ray Hunta, atd. Na Monty Robertse jsem vlastně  zapomněla, zvláště, když tam běžely fámy, že se učil od jiných horse whisperů. Po nějaké době za mnou přijela kamarádka z Česka a tak jsme jely hledat práci do COLORADA. Ráje koní a kovbojů.  Po nějakých úklidech se nám konečně podařilo získat vysněnou práci. Dělaly jsme průvodce na koních a jezdily s turisty. Od rána do večera v krásné přírodě a mezi stovkou koní. Dělaly jsme tehdy pro Aspen- rides a Breckenridge stables. 

Osud mě však chtěl posunout jinam. Zlomila jsem si nohu, nemohla jsem pracovat, musela jsem se zastavit a začala jsem o koních víc studovat. Přišla jsem na to, že existují celosvětově uznávané zkoušky BHS:   https://pathways.bhs.org.uk/   – když je udělám, budu moci  pracovat s koňmi po celém světě. Zatím jsem měla všechny práce u koní načerno. Nějaká česká škola nikoho nezajímala. Na školu do Anglie jsem jet nechtěla a tak jsem si našla jednu v IRSKU (tam jsem se cítila jako doma). Studovala jsem jako work and study a absolvovala zkoušky BHS exams. Přikládám odkaz na mou jezdeckou školu u Dublinu  a doporučuji: –http://www.calliaghstownridingcentre.com/

 

Po složení zkoušek jsem se rozhodla, že pojedu někam, kde koním opravdu rozumí a umí jezdit. Dostala jsem se do velké chovné stáje kousek od HANOVERU. Nádherné koně tam jezdili kupovat zákazníci z celého světa. Německý přístup ke koním se mi však zdál ještě horší než  český. Měli krásné, čisté boxy, plno nejlepšího krmení, ale byli zavření, trénovalo se v hale. Pastvinu neviděli ani z okna. Byli to výrobní prostředky a způsob trénování byl: He must learn!   Byla jsem z toho  úplně zničená, že i s tak nádhernými koňmi, v nejlepších stájích, se zachází jako s otroky a o žádném partnerství nemůže být ani řeč. Zkusila jsem ještě pár stájí, ale přístup byl stejný. Naštěstí jsem objevila knihu Sylvie Loch Classical rider o Španělsku a španělských koních. Dočetla jsem se, že jsou na světě místa, kde si koní váží a učí se od nich. Začala jsem hledat práci ve ŠPANĚLSKU.  Získala jsem práci v Epona riding centre, jako učitelka  v pony klubu: http://www.eponaspain.com/ . Krásné stáje, krásní koně, výborní jezdci. 2x týdně předváděli pro turisty vysokou jezdeckou španělskou školu. Ve stájích jsem poznala španělský klid a noblesu při práci s koňmi. Nic nemuselo být hned jako v Německu. Z mého pohledu chyběly jen pastviny pro koně a jejich přirozená svoboda. Proto jsem ani tam nemohla zůstat a moje romantická cesta za vysněnými vztahy s koňmi  musela pokračovat.

 

Tentokrát jsem si už nemusela zlomit nohu,  stačilo otevřít jezdecké magazíny.  Zaujaly mě články o trail rides  v národním parku Donana a byly tam i kontakty. Zase jsem psala dopisy a nakonec jsem získala práci v Andalusii u hraběte Alfonso Gonzalo de Bustos, na Fince La Corbera: http://www.lacorbera.es                                      

 

To byla asi moje nejkrásnější doba a bylo těžké odtud odejít. Don Alfonso byl pravý šlechtic, měl důstojnost, odvahu, sebevědomí a takové měl i koně. Na jeho týdenní tail rides jezdili nóbl lidé z celého světa. Prožila jsem tam opravdu nevšední zážitky, nejen při putování s koňmi. Naučila jsem se tam žít víc o samotě, pod voňavými eukalypty,  s koňmi  a v souladu s přírodou. Učila jsem se drezůru,  jezdila s turisty na vyjížďky,  obsedala mladé koně a zamilovala se do chrtů a španělského způsobu života- žití srdcem.

Nejvíc jsem se od koní naučila, když jsem jich měla sama na starost  v hotelu Los Mimbrales, který patří mezi významné hotely  s osobitým charakterem. Vytvořili ho z bývalé vesničky pracovníků na pomerančové plantáži. Vyjížďky na koních tam už dnes nenabízejí. Tady je odkaz pro zvídavé:  http://www.cortijomimbrales.es/ Žila jsem tam v malém domečku za hotelem s velikou ohradou. Po několika měsících osamocení, bez velké komunikace s lidmi (jen občas někdo přišel na vyjížďku) se mi otevřelo srdce a začala jsem koně opravdu cítit a komunikovat s nimi na úrovni srdce. Oni i já jsme se změnili, uvolnili jsme se, získali klid a sebedůvěru. Vyzařovalo to z nás a lidé za námi chodili a fotili si nás.

Tam jsem se naučila nebát se a jít za svými sny. Nikdy bych nevěřila, že já, holka z města, budu mít časem své vlastní koně a díky nim budu žít svůj vysněný život a bude nás to živit.

Po několika letech mi bylo čím dál víc smutno po domově a po Češích. Koní už jsem měla dost a měla jsem další sen. Chtěla jsem mít kavárnu a žít zase ve městě mezi lidmi. Vrátila jsem se domů a otevřela v přízemí našeho domu Café Rustico. Byla to kavárna ve španělském stylu a pořádala jsem tam různá setkání i všelijaké ruční tvoření. Ve vysněné kavárně jsem se probrala do české reality, kdy si lidé na vše jen stěžují, ale vlastně nechtějí nic měnit.  Tak jsem se zase nasměrovala na koně. Koupila jsem si mladého plnokrevníka, (nekupte ho, když se jmenoval Espaňol),  Začala jsem zase učit jízdu na koni a pořádat letní tábory. Začala jsem provozovat stáje na Olomoucké pevnosti Fort XVII. http://www.forty.cz/  Začínalo to tam být úspěšné, ale majitel Fort prodal a já se měla stěhovat. Hledala jsem nějaký pozemek….

 


Při psaní tohoto životopisu jsem s překvapením zjistila, jak pestrý a různobarevný život mám. Škoda, že když to žijete, tak si to tak neužíváte. Většinou jsem byla sama v cizím prostředí, bez kamarádů a někde na farmě mimo město. Bylo mi smutno po Česku, po mladých lidech. Netušila jsem, že lidé, pro které pracuji, jsou výjimeční a měla bych si toho vážit. Proto jsem do textu přiložila i odkazy na jejich stránky a ráda je doporučím. Díky svojí výjimečnosti  stále fungují a nabízí  své aktivity.)

Koně chovám opravdu jinak, než je u nás zvykem, založila jsem centrum CORAZON  (ze španělského srdce) . Více o tom na stránkách zde: http://corazon-os.cz/

  • Zavolejte : +420 603 194 700
  • Napište :info@masazekoni.cz
  • Přijeďte : Trasa do Naše Umístění
Moje cesta s koňmi:

Kolem světa aneb jak jsem se naučila nebát se a žít své sny Pokračovaní...

Jak jsem získala pozemek a začala chovat koně v Česku. Pokračovaní...

Fotografie
Fotografie
Sociální sítě